CELÝ ŽIVOT

Pár slov k tomuto velmi silnému programu, který nutí tělo do kondice,

jež vede do místa,

které ve skutečnosti uvnitř v hloubi srdce

nikdo nechce.

Když mezi sebou lidé hovoří a velmi často nevědomě,

bez ohledu na to, jakého jsou chronologického věku,

hojně používají slovní spojení „celý život“.

„Celý život si na to dávám pozor, a teď se mi to stane.

„Dělám tu práci celý život.“

„Celý život se o to snažím.“

„Jím to celý život…“

„Celý život tomu věřím…“

A takto lze pokračovat dál…

Jde o velmi automatický způsob vyjadřování,

jež je součástí celé plejády nevědomě přijímaných programů,

které opakováním nabírají hybnost a poté řídí procesy v lidském těle.

Ani mnohé tzv. duchovně naladěné texty a vyjádření

nejsou od těchto programů

zcela osvobozeny. 

Co se děje s podvědomím, které neumí rozlišit 

co je skutečné a co je pouze obrazné?

Zamyslí se a řekne si: 

„Aha, stahuji si z kolektivního vědomí, 

jaké buněčné procesy mám zahájit,

abych dosáhlo požadovaného stavu,

když můj pán opakovaně prohlašuje,

že to doposud je jeho „celý život“.

Dám tedy příkaz buňkám, jaké chování mají nastolit, 

aby tělo vykazovalo obecné nastavení, které je hodno okamžiku, 

v němž člověk uzná, že prožil „celý život“.

Jsem tu od toho, abych plnilo vše,

co je požadováno, 

protože každé slovo, každá myšlenka a každý pocit jsou pro mě příkazem.“

Neznamená to, 

pokud je vám dvacet a začínáte používat nevědomě tyto výrazy,

že za pár let musíte skončit se životem jako starci.

Avšak toto a mnoho dalších nevědomých prohlášení

jsou součástí propracovaného lidského podvědomého programování,

kterými se lidé hypnotizují z generace na generaci

a udržují obecně povolenou délku života a 

uznávaný stav těla, který jistému věku odpovídá.

Slova jsou vozítka energie.

Pokud nejsou dotyční plně vědomě přítomní,

pokud každý den neudávají svým velením buněčné struktuře jasný směr toho, 

co chtějí,

vydávají se na kolektivní cestu plnou podobných zážitků ubývání vitality těla,

přesně podle předlohy a na čas.

Veškeré nemoci, poruchy, i úrazy včetně smrti jsou vždy výsledkem 

nevědomého programování a nezvládnutých emocí, 

vycházejících z neznalosti toho, 

že lidská bytost tvoří vždy

skrze trošku delší zaměření své pozornosti,

produkujíce kvalitu toho, co je objektem jejího soustředění.

Buďte více bdělejší ve svém vyjadřování,

jestliže máte záměr

jít svou individuální cestu Svobody.

Každý den se rozhodněte,

čemu budete věnovat svou energii.

Zda Životu uvnitř vás,

který vás povede jistou cestou Vývoje a Dokonalosti, 

nebo kolektivní síle,

která vás strhne do své nevědomosti 

a z toho vycházejícího utrpení a destrukce.

(Text + foto: Maia M. Špačková)