NESMRTELNOST- OBOUSMĚRNÁ JÍZDENKA
Nesmrtelnost – tajemné slovo, které ihned většina lidstva zařadí do přihrádky „pohádka“.
Neskutečné, co se nemůže nikdy stát.
Fyzická podstata těl vlastní pouze jednosměrnou jízdenku.
Tento směr myšlenek vede k masovému strachu ze smrti, který v této době zasmrádl celou planetu
a jež vede k tomu, že se lidstvo vzdává života ve jménu ochrany před pomyslnou smrtí.
Nesmrtelnost je stav bytí, o kterém jsme jako malé děti často přemýšleli
a dlouho nám trvalo pochopit “nepochopitelnou smrt”.
A mnozí tápají až do svého odchodu z této fyzické oktávy.
Když píši o NESMRTELNOSTI, mám tím na mysli “Svobodnou volbu velmi dlouhého života
a to bez jakéhokoliv omezení” v těle tak mladém, jak si sami zvolíme
a v Dokonalosti, kterou si umožníme.
Nic z toho není pohádka a rozhodně to není nemožnost, lidstvo jen na tuto volbu zapomělo
a velmi silně pracuje na tom, aby se o tomto přesvědčení neustále dokola a dokola utvrzovalo.
Avšak věda nám o této další možnosti přináší útržkovité důkazy.
Sama si však nedokáže připustit celý příběh.
I když, dnes existují uznávaní vědci, kteří se rozhodli toto pole možností probádat
a odborný svět jim poskytl jak finance, tak i uznání.
Občas se někdy lidstvo setká během svých toulek vzděláním s náznakem informací,
že lidé žili tisíce i desetitisíce let, což považují za „chybu v informačním toku“.
Po tisíciletí zde existuje velmi silný diktát, který určuje běžnou délku dosažitelného věku člověka.
Velmi silná masová hypnóza, která dokonce s touto hodnotou věku žonglovala
během různých období lidských civilizací.
A tak lidstvo dlouhou dobu žije v zapomnění a potlačení svých schopností.
Nejenom že se vzdalo schopnosti doopravdy žít, radovat se, milovat,
ale zapomnělo i na svou podstatu – nejenom duše, ale i tělo je nesmrtelné.
K čemu by tak dokonalé a stále se obnovující vozítko vůbec bylo?
Je v něm ukrytý plán, další příležitosti, možnost prohloubit lidské poznání.
Stvořitel nám poskytl všechny podmínky pro všechny „možnosti“, na jaké bychom mohli pomyslet a zvolit si.
Ukazuje se stále častěji, že vše, co potřebujeme, je naše tělo schopno vyrobit samo.
Ovšem zásadní podmínkou je, aby se tělo nacházelo ve skvělé kondici,
nerušeno destruktivními myšlenkami a sebedestruktivními návyky, což bez určité disciplíny nejde.
Naše tělo nám v opakujících se intervalech poskytuje šanci začít nový život
v kompletně obnovené kvalitě do poslední buňky.
Přemýšleli jste o smyslu toho, proč to vlastně naše těla dělají ?
Proč jsou u lidí nacházeny nové kořenové systémy pro 3 a 4 zuby?
Proč po smrti, když odejde z těla vědomí, se několik hodin tělo obnovuje a uzdravuje?
Myslíte si, že se v tomto vesmíru bezúčelně plýtvá?
Proč tedy, když máme periodicky kompletně obnovené tělo a všechny orgány, nemoci a poškození v nich stále setrvávají ?
Už jen přemýšlení o těchto otázkách vám nabourá současné paradigma,
že” veškerý vývoj musí směřovat ke stárnutí a smrti”.
S novým přicházejícím věkem je na čase tuto hypnózu lidstva narušit, jelikož je to naším největším úkolem
a jedinou cestou ke skutečné Svobodě.
Metafyzička Annalee Skarin napsala:
„Smrt si můžeme představit jako pochmurné postranní dveře do jiných světů,
avšak existuje velký hlavní vchod pro ty, kteří překonají gravitaci.
Dveře mezi „nebesy“ a Zemí se mohou otevřít dokořán oběma směry těm,
kteří pochopí svůj potenciál pro věčný život.
Takovým lidem patří všechen pozemský čas k tomu, aby zvládli veškeré techniky.”
Rozdíl mezi lidmi smrtelnými a nesmrtelnými je pouze v tom, o čem přemýšlí.
Jakékoliv myšlenky mají schopnost vyvolat přímé změny v organismu.
To, o čem lidé ze zvyku přemítají je hlavní silou, která má největší moc kontrolovat jejich tělo.
O čem lidé ze zvyku nejvíce přemýšlejí?
Hned po iluzorním čísle zvaném „věk“, je to téma smrti.
Když přijmeme neomezenou tvůrčí sílu „lidské bytosti“, proč bychom si měli myslet,
že věk a stav našeho těla je z této oblasti vyřazen?
Je inkarnace, která sebou nese zapomnění, opravdu jedinou možností?
Je opravdu nevyšší moudrostí to, aby se smrti lidstvo oddalo a smířilo se s touto jedinou cestou,
tak jak nabádají tzv. „moudré knihy a učení“,
i když neobsahují vše v tom nejširším obrazu možností daných od samotného Stvořitele?
Nebo je to všechno úplně jinak?
A než jsem připravila tento text k publikování, věda přinesla další dílek skládačky (odkaz pod článkem),
který ukazuje, jak je mnoho procesů v těle stále neprobádaných a neznámých.
A že ani jistý druh buněčné smrti není „jednosměrnou jízdenkou“ a vyvstává otázka,
kolik dalších buněčných procesů a zázraků zůstává před zraky lidstva skryto a neobjeveno.
Věda ve skutečnosti přináší malý střípek poznání,
že VZKŘÍŠENÍ a ŽIVOT je skutečnou součástí naší existence
a dokonale připravenou naprogramovanou možností,
na kterou mohou buňky okamžitě a rychle reagovat, a to především, pokud obdrží více Světla.
Ony pak přesně vědí, co dělat.
Příběh Ježíše Krista a dalších Mistrů, jako Saint Germain, Babádží, Budhy, a mnoha dalších jen ukazuje,
že Oni viděli celou tapisérii Života a vybrali si jednu z možností, kterou má každý jedinec,
jež se na tuto planetu inkarnoval.
Text + foto: Maia Špačková
Buňka odsouzená k zániku může zvrátit svůj osud:
7 komentářů
Maia
Tak mám tady pro vás perličku. 🥰
Pro tento čas takové aktuální, lehce dráždivé téma.
A věda mi elegantně přihrála, než jsem článek připravila. 😘
Evidentně, čím více se bude prohlubovat vědecké poznání o opravdové buněčné funkci a jejích možnostech,
tím více se lidstvo bude divit. 😍
Maia
Kdo zná texty a videa od Ester Hicks = Abraham,
pak v jednom z textů je zmínka o tom,
že lidé svými myšlenkami a svou vibrací pořádají každý den hromadné pohřby
buněk
a že tento stav není normální.
Ano, možná někdo bude argumentovat tím, že pro řádný život je zapotřebí buněčná smrt.
Ale je to skutečně tak?
Je buněčná smrt, ke které dochází každý den, cestou k udržení lidského těla v perfektní kondici, mládí a věčného života?
Ukazují nám to lidská těla po celou dobu známé historie?
I v tento čas?
Buněčná smrt je dobrovolná sebevražda buněk.
A to je dost jiná vibrace, než když buňka prospívá a raduje se ze života.
A když víme, že každá buňka má své vědomí,
když člověk zemře a jeho vědomí ustoupí, tělo se několik hodin uzdravuje a obnovuje,
je buněčná smrt skutečnou vůlí buněk?
Nebo jen výsledkem podřízení se nadřazeného vědomí- neustále se opakujících myšlenek, které musí poslouchat?
A když vědomí ustoupí (člověk zemře),
buňky okamžitě zahájí procesy vedoucí k ŽIVOTU!!!
Samozřejmě, že když se člověk do těla nevrátí, buňkám dojde, že je konec.
Gabriel
Představa, jak ty buňky, ty malé krásné „bublinky“, jak jsou silné a sami se regenerují a mají svou vůli pokračovat a zvednout toto tělo zpět do života a do tohoto dobrodružství, tady na Zemi a jak jsou tito hrdinové našich těl rozhodnutím jedince odsouzeny k svému konci, je opravdu velmi smutná scéna.
Řeknou si „tak snad příště, až se v rámci zachování energie staneme zase buňkami člověka, třeba mu už konečně dojde, že my jsme s ním a stačí, že nám nebude posílat rozhodnutí, filtrovaná přes své vzorce chování a vnímání a myšlení a my se o všechno postaráme.
Ono by vůbec bylo dobré, kdyby ten člověk „lidsky“ moc nemyslel a nechal do sebe plynout vesmírnou = boží moudrost a energii. Moc si tím prospěje. A nám prospěje. Ó, to bude taková paráda!
Už se těšíme. 🙂
Denisa
Skvělý článek, děkuju. 🙂
Reinkarnaci vnímám jen jako „program“, který působí, ale lze ho obejít. My, jakožto Mocný Duch, takové hry hrát vůbec nepotřebujeme. 🙂
I můj oblíbenec Paul Brunton se o tomto tématu zmínil ve svých „Zápiscích“:
„V daleké minulosti lidské rasy byla doba, doba nyní ztracená v mlhavém oparu pravěku, kdy život člověka dosahoval vyšší počet let než dnes. Tato doba je označována starobylými legendami jako Zlatý věk a v biblických příbězích se vypráví o rase před potopou. Takováto doba se vrátí cyklickým během dějin naší planety, ale přirozeně je kdesi daleko v budoucnosti. Příroda nespěchá. Má spoustu času ke splnění svých cílů. A potom v těch dnech bude mít člověk opět normální délku života několik set let.
Tělo z masa je přinejlepším jenom na čas trvalé sídlo, a když člověk vstoupí do stavu dokonalé duchovnosti, opustí ho a bude používat nástroj, který bude více odpovídat jeho vysokému stavu, elektromagnetické tělo, které ho bude představovat vhodněji a věrněji. Ano, smrt bude přemožena. Za prvé bude přemožena prodlužováním délky lidského života na trvale vzrůstající období, a za druhé dokonalým opuštěním fyzického těla pro jemnější tělo.“
🙂
Gabriel
Deniso, děkuji za krásný komentář. Tady mne napadá, že tak jako vidíme v oku hloubku Vesmíru, tak jako vidíme a objevujeme stejnou hloubku a nekonečnost světů ve Vesmíru směrem do makra, objevujeme stejnou „nekonečnost a dokonalost“ směrem dolů, do mikrokosmu v naší buňce, a dále do stále menších částí hmoty.
Vše je spojováno vibrací, která jakoby vytvářela nějaký způsob gravitace v každém na venek vnímanám tvoru či předmětu, který nám na oko drží některé hmoty pohromadě. Přitom vše je prostupné a vše je jedno, ve svém prazákladu a principu.
A tak celé stvoření Vesmíru a všech jeho částí oběma směry – dovnitř i ven, je nekonečné a věčné, poháněné silou naší tvořivosti.
Všechno a každá věc existuje tolikrát, kolikrát je v různých obměnách utvářena vědomím jedinců, Božích stvoření, vybavených geniem Stvořitele.
A tak je na nás, jak dlouho tu jsme, kým jsme a kam půjdeme potom. Vzhledem k tomu, že toto vše je nekonečné, říkám potom, ne nakonci. Konec není, jsou jen stále další začátky.
Denisa
Gabriel: Díky za skvělý pohled. Vnímám to stejně. 🙂
Maia
A zde máme další střípek z vědy,
který ukazuje, že se buněčnou smrtí buňky „infikují“!
https://echo24.cz/a/SnzMp/jak-rychla-je-smrt-zkaza-bunek-postupuje-dva-milimetry-za-hodinu-zmerili-vedci
Vědci měřili rychlost a způsob, jakými umírají buňky, tedy nejmenší stavební bloky všech živých organismů. Zjistili, že „infikace“ smrtí se v buňkách šíří jako domino – jedna nakazí druhou.
Stanfordští vědci apoptózu studovali u vajíčka drápatky vodní (druh žáby) tak, že jednu buňku „infikovali smrtí“ a pomocí techniky fluorescenční spektroskopie sledovali, jak se bude chovat.
Zjistili, že apoptóza se šíří jako domino. „Tato práce je dalším příkladem toho, jak příroda využívá efekt vln – znovu a znovu. Je to opakující se téma v regulaci buněk. Vsadil bych se, že to brzy začneme vídat v učebnicích,“ řekl k chování buněk vedoucí výzkumu James Ferrell. A jak rychle tedy buňka umírá? Infikace postupovala rychlostí 0,03 milimetrů za minutu, tedy necelý milimetr za půl hodiny.
Je to jako s lidstvem – infikace smrtonosnými myšlenkami.
Jak uvnitř,
tak i navenek.
jak v malém,
tak i ve velkém.