ROSTLINY VNÍMAJÍ MNOHEM VÍCE, NEŽ TUŠÍME

Cleve Backster, který je nyní ve světě oceňován za svůj postoj k vědeckému skepticizmu, týkajícího se primární vnímavosti buněk, začal svůj výzkum v brzkých ranních hodinách 2.února 1966 na Den svišťů. (To je den, kdy se americký svišť probouzí ze zimního spánku a začíná jaro. Pozn. překl.)

Jak tak seděl v newyorské laboratoři své Výzkumné nadace (nyní přemístěné do San Diega), byl ponořen do rozjímání, planeta mysticismu Neptun ho držela za ruku, když tu pohledem zavadil o velkou zelenou rostlinu v rohu laboratoře. Rostlina s ním možná vedla přátelský rozhovor na jedné z astrálních úrovní, na níž se právě mentálně nacházel.

Abych byla přesná, správně botanické jméno té rostliny je Dracaena massangeana. Protože se naší soucitné Rybě (vědec byl narozen ve znamení Ryby) zdála trochu povadlá, bylo rozhodnuto, že dostane trochu vody. Cestou k ní se Cleve zamyslel, jak dlouho trvá, než se voda dostane z kořenů do listů. Rostlina vypadala velmi žíznivě. Po zalití připojil Cleve na jeden list polygrafické elektrody, cítil se při tom bezpochyby jako blázen a čekal, zda voda pomalu a postupně změní úroveň odporu rostliny natolik, že se změna znázorní na papír grafu.

A vida! Byl překvapen (v únosné míře charakteristické pro Rybu, kterou jinak překvapíme jen obtížně), když uviděl okamžitou reakci, která blízce připomínala chování lidské bytosti při emocionální stimulaci. Následující nápad, který okamžitě a s rostoucím vzrušením provedl, souvisel s otázkou, umí-li rostlina znázornit na papír nějakou čistě „lidskou“ reakci při ohrožení zdraví a bezpečí. Rozhodl se, že jeden list rostliny spálí.

Co se stalo potom, bylo nanejvýš příznivé. Pochybuji, že by Ryba s měkkým srdcem dokázala pokračovat v útoku na oblíbenou draceanu až do konce. Naštěstí však pokračovat nemusela. Než našel zápalky (Jako nekuřák nemá Cleve zapalovač. Je ovšem nejtolerantnějším nekuřákem na světě, naprosto nepodobným paranoidním, hysterickým, nekouřícím diktátorům.), stalo se cosi, co nám nejlépe poví vlastními slovy:

 „V tom zlomku vteřiny, kdy jsem si v duchu představil oheň, přímo zešílela záznamová pera, že jim ani papír nestačil. Tato událost na mě opravdu hluboce zapůsobila.“

Bylo jasné, že rostlina nějak pomocí primární buněčné komunikaci vnímá ohrožení své bezpečnosti. Od tohoto historického Dne svišťů Cleve pečlivě provedl stovky pozorování v intenzivní snaze najít důkazy primární vnímavosti buněk – nejen u květin, ale také u ovoce, zeleniny, čerstvých vajec, plísňových kultur, jogurtu, lidských krevních buněk, vzorků tkání i spermatu.

Backster dokázal, že domácí rostliny prokazují viditelné obavy, když kolem nich prochází pes (možná, že někdy posloužily jako patník). 

Také dostávají signály od umírajících buněk zasychající krve při náhodném říznutí do prstu. Důkazem synchronicity a jednoty vesmíru je jejich reakce na vyslané signály úzkosti, která je odezvou na ohrožení života buněk „všech členů živoucího společenství“.

Cleve dále objevil, že rostliny umějí přijmout komunikační signály lidských myšlenek na značnou vzdálenost. Projevily „radost“ nad Clevovým záměrem, že je ihned po návratu zaleje, i když se v době zrodu této myšlenky nacházel dvacet kilometrů daleko.

Představy a pocity, které rostliny individuálně prožívají, případně reagují na tyto pocity u ostatních, se samozřejmě nevyjadřují mluveným slovem. Rostliny se neučí lidskému jazyku a nerozumějí větám typu „spálím ti jeden list“ nebo „vydrž, já vím, že máš žízeň, voda je na cestě. P.S. Miluji Tě.“ Když se ovšem tyto představy objeví v mysli uživatele slov, reakce na hrozbu, utěšování či projev lásky je okamžitá a přímá.

Některé Clevovy pokusy jsou zábavné, aniž by postrádaly velký význam – jako například vaření zeleniny. Elektrody se připevní ke třem různým druhům čerstvé zeleniny. Potom si někdo (ne Cleve, který příliš soucítí s novými kamarády) vybere některou zeleninu a vhodí ji do vařící vody, tak, jak to v restauracích dělají s ubohými živými humry.

 Zelenina, která byla vybrána, „omdlí“ ještě před tím, než se jí někdo dotkne – totiž přesně v okamžiku, kdy na ni pomyslel vybírající. Na papíře se to projeví jako náhlé vychýlení nahoru, následované přímkou, která indikuje „bezvědomí“. Zbývající zelenina nerušeně pokračuje v čmárání na grafu – až do doby, kdy se nešťastná zelenina začne vařit. V tom okamžiku reaguje zbytek soucitným neklidem. Také vejce „omdlí“, jakmile si je rozhodnete rozbít. A také vykáže „nervózní odezvu“, když se v jejich blízkosti rozbíjí jiné vejce.

To je pro mne uklidňující zjištění, protože nenávidím strouhání mrkve, krájení rajčat a podobnou činnost. Teď alespoň vím, že rajčata upadnou do jakéhosi anestetického kómatu v okamžiku, kdy „zjistí“, co se s nimi stane, a tak alespoň nic „necítí“. Cleve se domnívá, že by člověk měl předem uvědomit pokrmy, že se mají uvést do ochranného a bezbolestného kómatu. Něco takového dělávali mniši ve starověkém Tibetu: hlasitě se omluvili jídlu ještě předtím, než je uvařili nebo snědli. Já jen doufám, že ubozí humři mají čas omdlít dříve, než je kuchař zaživa uvaří.

Chvíli se zdržím u tématu „omdlévání“. Vzpomněla jsem si totiž na jedno odpoledne, kdy Cleva v newyorské laboratoři Výzkumné nadace, kde prováděl veškerý výzkum, navštívila jistá dáma, botanička z jisté kanadské university. Zvídavá paní chtěla sledovat jeden pokus. Ačkoliv Cleve takové předvádění nemá příliš v lásce, protože nikdy neví, jaké množství skepticismu a negativity spočívá v mysli pozorovatel (což může přivodit nezdar předváděného úkonu), nakonec se zdvořile uvolil pokus předvést.

Ve stanovenou dobu žena zaklepala na dveře. Cleve ji pozval dál a přivedl přímo k rostlinám, kde ji usadil, aby vše dobře viděla. Potom Cleve připojil několik rostlin na elektrody a čekal. 

A čekal a čekal.

Rostliny nejevily ani stopu života. Jehly přístroje se nehýbaly. Cleve pocítil zahanbení; zlobu a nejistotu (nikdy dříve se nestalo, aby byl svědkem netečnosti), chvíli manipuloval s elektrodami a potom to vzdal. Rostliny prostě „nemluvily“. Přerušily veškerou komunikaci. A tak to zůstalo. Jestliže „omdlely“, přemýšlel Cleve, stalo se to zajisté před napojením elektrod – pravděpodobně v okamžiku, kdy žena zaklepala na dveře a skeptické myšlenky jí plynuly hlavou. Ale o jaké skeptické myšlenky jde? Brzy uvidíme!

Po několika minutách zdvořile navázaného rozhovoru se Cleve návštěvy zeptal, jakou prací se nyní na univerzitě zabývá. 

Paní odpověděla: „Většinou natrhám rostliny, vezmu je do laboratoře, dám je do trouby, usuším je a měřím jejich váhu v suchém stavu.“

Záhada byla rozluštěna. Zděšené rostliny tajným kódem rostlinné vnímavosti obdržely zprávu, že do laboratoře vstupuje „zlá čarodějnice ze severu“ a hodlá je upéct. Takže raději „omdlely“ v rozechvělé kombinaci strachu a sebeobrany. 

Jakmile žena opustila laboratoř, Cleve s obavami spěchal ke svým traumatizovaným rostlinám. A vida – byly zase v plné kráse a znovu kreslily svůj graf „klidu a míru“ na papír.

Je to opravdu zvláštní a zároveň velmi zavazující. Rostliny dokáží absorbovat ohromnou škálu věcí obsažených v emocionální auře lidí, kteří se k nim přiblíží.

Jak jsem uvedla v předmluvě a zopakovala v této kapitole, slovo SIMULTANEOUS obsahuje slova NO TIME. Energetická síla komunikace, která stojí za buněčnou vnímavostí, se přenáší rychlostí, která převyšuje rychlost světla. Reakce rostlin jsou totiž neustále „simultánní“ s myšlenkou v nitru člověka nebo s traumatem, které prožívá jiná živá věc.

Backster provedl mnoho stovek pokusů a pozorování, každý z nich zajímavější než předešlý a není žel možné je všechny podrobně popsat. Avšak stručně uvedu ještě několik dalších.

Neoplozené vejce pulzuje souhlasně se „srdečním tepem kuřecího zárodku“ bez ohledu na to, že ještě není oplozeno a ani pod mikroskopem nevykazuje příznaky začátků fyzicky prokazatelného buněčného dělení, které by mohlo pulzování způsobovat. 

Je to další důkaz, že mužské oplodnění nerozhoduje o životě, nýbrž život sám je ovládán ženským principem – esencí, která v sobě nese vajíčko budoucího života před tím, než mužský princip vstoupí na scénu. Také máme důkazy o tom, že materiální objekty, věci i lidé, existují jako obtisk v éteru už před svým fyzickým zhmotněním, k němuž dochází působením vyšších energií. Takovou energii představuje kohout, který se páří se slepicí – ovšem budoucí událost je už přítomna v samičí auře.

Při zveřejněném experimentu nastavil Cleve v laboratoři automatické zařízení, které vhazovalo v nestejných intervalech mořské ráčky do vroucí vody. Rostliny, které byly napojeny na elektrody, reagovaly intenzivním rozčilením. To se projevilo na papíru v okamžiku, kdy ráčkové dopadli do bublající vody.

Tak a tady máme další Backsterův experiment, jeden z těch, jehož provádění není Cleve příliš nakloněn. Má však velký význam pro pochopení jednoty vesmíru.

Backster si přizval šest policistů, kterým dal losovat, kdo bude „vrah“. Tento policista si namátkou vybral jednu z rostlin, které rostly v laboratoři a „kamarádili se“ po několik týdnů až měsíců a pak ji vyrval z kořenů. „Vrah“ roztrhal listy vytržené a mnoha jinými způsoby dokonal její „vraždu“. 

O několik hodin později vstoupilo pět zbývajících policistů znovu do místnosti, kde se nacházela „rostlina-svědek“, napojená na elektrody. Tato rostlina produkuje svůj individuální graf a nevykazuje žádné reakce, dokud do laboratoře nevejde policista, který zabil kamarádku. 

Svědecká rostlina okamžitě reaguje silným „pobouřením“.

Policista, který se zúčastnil takového pokusu v Backsterově laboratoři, se nakonec poškrábal na hlavě a pravil: „Myslíte si, že jednoho dne v blízké budoucnosti usvědčíme člověka z vraždy na základě výpovědi petúnie?“

Myslím, že ano! Máme věk Vodnáře.

Svědecká rostlina by reagovala stejně, kdyby byl v její blízkosti zabit člověk, i když Cleve nemá v úmyslu provádět pokus, kterým by to dokázal. 

Ukázka je z knihy: HVĚZDNÁ ZNAMENÍ

Autor: Linda Goodmanová

Fota: Maia Špačková