MAIA TEXTY

ZMĚNIT PŘESVĚDČENÍ, UZDRAVIT TĚLO A OBJEVIT SVOU SÍLU

Na chviličku prozkoumejte své myšlenky a postoje, které nějakým způsobem popírají to,

že jste tvůrci svého života a nesete zodpovědnost za vše, co si do svého života přitáhnete.

Jsem oběť?

V jakých situacích v životě obviňuji ze svých poměrů druhé?

Kdo může za mé zranění?

Kdo mi ublížil v tomto či jiném životě?

Život je tak těžký a nepřátelský, nespravedlivý a krutý, nedá se s tím nic dělat,

nikdy nemám dostatek, nemá to žádné řešení, je to jeho, její, systému vina?

Málokdo by mohl říci, že se ani jednou ve svém životě necítil jako oběť 

a nedával vinu něčemu či někomu z venčí a necítil při tom zášť.

Pravděpodobně každý z nás ví, jaké je to propadat těmto omezujícím přesvědčením 

a postojům, která nám nakonec brání v proudění naší životadárné energie, 

což nakonec vyústí v nějakou tělesnou nerovnováhu, nemoc a bolest.

Kromě toho, že si mnoho nerovnováhy ve svém životě vytvoříme, 

neseme ve své buněčné paměti současně i nevyřešené problémy našich předků,

které se často jeví jako záhadné, chronické bolesti.

Léčení spočívá v uvolnění zachycené bolesti a strachu tím, 

že přeměníme staré myšlenkové vzorce a omezující názory 

a začneme pěstovat větší vnímání toho, co se děje v našich tělech.

Když se rozhodneme vybudovat nový vztah s naším tělem, 

musíme začít dávat větší pozor a uznávat vzkazy našeho těla. 

Především ty, které vycházejí z mozku v našem břiše.

Čím více si věříme, tím lépe budeme následovat naše instinkty.

Pokud své tělo „nekritizujeme“, „neznevažujeme“ a „neznehodnocujeme“, 

pak nikdy nejde proti nám a vždy poslechne i ty nejdůraznější příkazy.

Když určité přesvědčení doprovodí silné emoce 

a tím budou vysílané příkazy intenzivní, tělo urychlí jejich projevení.

Proto je dobré přehodnotit, jaká přesvědčení a jaké příkazy k tělu vysíláme.

Zda se opírají o víru v jeho neomezené schopnosti, 

nebo zda vyjadřují naše pochyby a nedůvěru v jeho možnosti.

Už jste někdy přemýšleli o tom, 

co jste schopni o svém fyzickém těle připustit na poli regenerace?

Co od svého těla očekáváte?

Buňky našeho těla se neustále obměňují, a přesto se nové, 

životaschopné buňky snaží neustále plnit vaše příkazy a přesvědčení.

Buňky jsou sice nové, ale neustále od nás dostávají staré rozkazy, 

a tak budou kopírovat naše staré já.

Buňky, atomy a další elementární částice v našem těle jsou inteligentní 

a navzájem spolu komunikují 

a jejich úkolem je neustále reagovat na naše zadání.

My jsme jejich Stvořitelem a ony jsou naším vesmírem.

Jako Stvořitelé máme zodpovědnost za své vesmíry.

A to, co si vybíráme se odvozuje od našeho uvědomění.

Jako Tvůrci bychom se sami sebe měli zeptat:

Vydáváme rozkazy se skrytými konflikty, abychom vedli válku se svou vlastní biologií?

Všeobecně rozšířené defekty fyzických těl naší civilizace jasně ukazují, 

že mnozí lidé jsou ve „válce“.

A mnohé konflikty vnější nám pouze zrcadlí, co uvnitř sebe ukrýváme.

Vše vyjadřuje omezené vědomí toho, co je a není možné.

Lidstvo si vypěstovalo nevědomý kolektivní strach z péče o „sebe sama“ 

a víra ve vnějšího spasitele, který ho zachrání nebo odsoudí za jeho hříchy, 

ještě více zvýšila popírání jeho schopnosti uzdravit se zevnitř.

Avšak uvnitř každého z nás to vše začíná.

Tam je ukrytá Síla, která je tou „Zlatou Žilou“ Nového věku.

Text + fota: Maia Špačková

3 komentářů

  • Avatar photo

    Maia

    Objevit programy a příkazy, které tělu mnohdy nevědomě dáváme,
    je velmi zajímavá cesta. 🙂
    Dám maličký příklad
    a zaměřím v tuto chvíli pozornost na „věk“.

    Vzhledem k tomu, že doposud žádný vědec nenašel v těle mechanismus,
    který by předurčoval věk těla a jak má podle vzoru chátrat,
    byť se o to velmi snažili,
    je zajímavé prozkoumat jisté nevědomé myšlenky,
    které způsobují, že lidé začnou v jisté době
    (kromě pár jedinců)
    vykazovat na svém těle věk,
    jakoby se to dělo podle nějaké šablony.

    Sledujte tedy, když jste v hovoru s někým,
    nebo sami se sebou,
    kdy používáte třeba „Když jsem byl mladý…“
    „To za mých mladých let…“

    „V mládí to bylo takové a takové….“

    „Už nejsem nejmladší…“

    Lidé to tak často mantrují, že je až neskutečné,
    že si to vůbec neuvědomují.
    A pak někdo, kdo si to uvědomí
    a jde cestou změny těchto nevědomých myšlenkových programů,
    zjistí, že se nějakou dobu v rozhovorech silně zaškobrtává,
    jak rychle se mu tento program dere na jazyk
    a má co dělat, aby našel ty správné myšlenky a výroky,
    aby své tělo dál neprogramoval, neznevažoval a neodebíral mu životní sílu.