NESMRTELNÁ JÓGA

Jednou za 108 roků Bhartrdží předvádí veřejnou ukázku nesmrtelné jógy. Poslední byla v roce 1898, další bude v roce 2006. Ukázka spočívá v tom, že se Bhartrdží nechá zaživa pohřbít a hrob je zabetonován. Otázku, zda je, či není Bhartrdží mrtvý, si každý pozorovatel musí zodpovědět sám. Bhartrdžímu nezáleží na tom, jak si vnitřně jeho ukázku zpracujete. Provádí ji posledních 769 letech každých 108 roků, v jeho ášramu je tudíž osm hrobů – a všechny jsou nedotčené. Doufejme, že se napříště této události zúčastní i západní vědci, odborníci a média.

Nesmrtelní jogíni jako Bhartrdží nenabízejí žádná filozofická či vědecká vysvětlení. Prostě věci konají a nechají na nás, ať jim přijdeme na kloub. Jsem přesvědčen, že Bhartrdží své tělo po zabetonování hrobu odhmotní nebo teleportuje. Za dalších 108 roků přijde znovu, aby dodržel svůj slib, že ukázku zopakuje každých 108 let. Ovšem pokud se touto praktickou ukázkou jógy nesmrtelnosti nenecháme inspirovat k praktikování jógy, je to pro nás jen jalová estráda.

V období mezi svými ukázkami Bhartrdží obvykle není pro veřejnost dostupný. Jak už jsem zmínil, je jogín, nikoliv guru. Převážnou většinu svého života věnuje sobě a Bohu, nežije pro druhé.

Naučil jsem se toho od Bhartrdžího opravdu hodně. Navštívil jsem jej čtyřikrát – v letech 1981, 1985, 1989 a 1991. Protože jsem měl Babádžího požehnání, Bhartrdží se mi vždy ukázal. (Babádží mi také řekl, že jsem byl v Bhartržího minulé rodině jeho bratrem Vikramem.) Pokaždé, když jedu do Bhartrdžího ášramu, víc mu porozumím a dozvím se víc o sobě nekonečném potenciálu bytí. Je jedním z opravdových hrdinů této planety. Před 1700 lety napsal mnoho knih, které jsou doposud vydávány a překládány do angličtiny. Bhartrdží, jeho dílo i jeho ášram jsou dostupné pro všechny.

Na své výpravě po Indii v roce 1989 jsem se setkal s velmi významným knězem jménem Šástrídží. Od něho jsem se poprvé doslechl o Bhartrdžím. Šástrídží mi řekl, že se mu Babádží zjevil ve snu a sdělil mu, že jsem v jednom z dřívějších životů byl Bhartrdžího bratrem Vikramem. Dal mi knihu o Vikramovi a já jsem samozřejmě oka nezahmouřil, dokud jsem ji celou nepřečetl.

I když jsem si nevzpomínal, že bych v některém svém dřívějším životě žil jako Vikram, vysvětlovalo to můj intenzivní zájem o Bhartrdžího. Pří čtení knih o Vikramovi jsem okamžitě cítil absolutní soulad s textem. Vikram rád sloužil lidem – nikdy jsem neslyšel o králi, který by se mu v tom přibližoval. V mém současném životě je pro mne klíčové poskytovat podobnou službu.

Nejsnazší možnost studia nesmrtelných jogínů pro člověka ze Západu je samozřejmě skrz Bhartrdžího. Každé září v den novu se v Bhartrdžího ášramu v Sarisce koná festival, jehož se účastní tisíce nesmrtelných a adeptů nesmrtelnosti. Je to něco jako malá slavnost Kumbhaméla pro nesmrtené sádhuy.

Ubytování v samotném ášramu je pro většinu lidí ze Západu poněkud strohé, ale mohou se ubytovat v penzionu Forest Service vybaveném sprchami, nebo v nedalekém komfortním hotelu Sariska Palace, kde mohou mít pokoj s vanou a horku vodou.

Většinu svého času Bhartrdží tráví v ášramu, je však možné jej poznat jen podle otisku lotosového květu v jeho šlépěji, nebo pokud si přeje, abychom ho poznali. 

Ukázka z knihy: Cesta k dosažení Nesmrtelnosti (Leonard Orr)

Fota: Maia Špačková