POČASÍ NA PŘÁNÍ

Jestliže kooperujete s přírodou , kooperujete také s rostlinami tím způsobem, že například lidé a náhlé noční mrazíky jsou navzájem spojeni. Příklad: V noci z 1. Na 2. Září 1993 jsme u nás měli 0°C .

Naše rajčata, fazole, afrikány a hlíznaté begónie to přečkaly bez jakéhokoliv poškození. Prostě jsme s přírodou a všemi bytostmi mluvili a sdělili jsme jim, že chceme na víkend sklidit brambory a rajčata. Poprosili jsme přírodní bytosti, aby to co do počasí umožnily. Nevzali jsme na vědomí nic zvláštního, mysleli jsme však více na déšť. Pak se tak ochladilo, že jsme o víkendu mohli všechna naše rajčata a fazole sklidit nepoškozené. 

DOVOLENÁ

Když zahradník odjíždí, udělá dobře, jestliže se o své rostliny co nejlépe postará. To se může dít navenek, když někoho pověří, aby rostliny pravidelně zaléval, obzvláště tehdy, začíná-li jeho nepřítomnost obdobím sucha nebo je sucho předpovězené.

Před několika lety jsem svým dobrým přátelům slíbil, že se tímto způsobem postarám o jejich zahradu během jejich několikatýdenní nepřítomnosti. Neočekávaně však došlo k tomu, že jsem za prvé měl náhle sám hodně práce a za druhé jsem ještě musel na několik dní odcestovat z místa svého bydliště. 

Za třetí jsem měl sotva čas, abych se postaral o svou vlastní zahradu. Co jsem měl, nebo spíš co jsem mohl udělat?

Měl jsem pověřit dalšího člověka, aby splnil můj úkol?

To jsem zase nechtěl, a tak jsem se spolehl na to, že se stane, co se stát má.

Promluvil jsem si s deštěm.

Poprosil jsem ho, aby mě zastoupil a místo mě se postaral o správné provlhčení půdy.

A co se stalo?

Došlo ke změně počasí, kterou meteorologové nedokázali předpovědět. Pršelo tolik, že rostliny byly dobře zabezpečené, ale zase ne tolik, aby cibule, která už byla zralá, nemohla být v pořádku sklizena.

V jiném roce došlo na vrcholu léta k tomu, že jsem byl více než 14 dní pryč z domu. Věděl jsem, že o rostliny venku bude postaráno. Co jsem ale měl dělat s pokojovými květinami?

Ty z nich, které se nacházely v obytných prostorech, ošetřoval spolubydlící. Avšak pro ostatní květiny, nacházející se v seminárních prostorách, nebyl žádný záskok domluven.

Co jsem měl dělat?

Den před odjezdem jsem přistoupil ke každé rostlině zvlášť a vyprávěl jí o své plánované nepřítomnosti. Ještě jednou jsem ji láskyplně zalil a vyprávěl jí, že budu pryč jenom tělesně, nikoliv však skutečně. Že na ni budu stále a intenzivně myslet a že se za 14 dní zase ve zdraví vrátím.

Co se stalo?

Když jsem se asi za 14 dní zase vrátil domů, byly všechny květiny zcela zdravé. Všechny africké fialky kvetly, resp. Měly nasazená poupata, a jejich zemina měla dosud tu správnou vlhkost. Na žádné rostlině nebylo vidět, že by více než dva týdny vůbec nedostaly vodu. Bylo to, jako by svým nádherným rozkvětem a svými poupaty vyjadřovaly svou radost.

POČASÍ NA PŘÁNÍ?

Je to náhoda, že mám na každém semináři a při každém intenzivním kurzu to správné počasí?

Je to náhoda, že déšť a slunce jsou tu přesně v tom správném okamžiku, kdy je jich podle průběhu semináře potřeba?

Ne, není to náhoda, je to zvláštní vztah k povětrnostním energiím, které to způsobují. Počasí v průběhu semináře říkám „počasí seminární“.

Během jednoho intenzivního kurzu v červenci 1993 bylo třetí den naplánováno zvláštní praktické cvičení pod širou oblohou. Abychom toto cvičení mohli provádět, potřebovali jsme suché počasí, sucho na zemi i sucho shora. V noci vytrvale pršelo a teplota poklesla asi na 8°C. Dopoledne tohoto třetího seminárního dne už nepršelo. Teplota vystoupila asi na 24°C, takže půda dobře oschla. Při praktickém cvičení dokonce svítilo slunce. Náhoda?

Další taková příhoda se stala během jednodenního semináře v Coburgu. Také tady celou noc pršelo. Dopoledne bylo mlhavé a kalné. Polední přestávka byla naplánovaná od 13.00 do 14.00. Pro dočasnou nepřítomnost jedné účastnice se začátek polední přestávky přesunul na 13.15 hod. Ve chvíli, kdy měla přestávka podle plánu skončit, tedy ve 14.00, lilo jako z konve. Ve chvíli, kdy posunutá přestávka končila skutečně, pršet přestalo a vysvitlo slunce. Mohli jsem se pustit do praktického cvičení venku. Po skončení, okolo 15.00, se obloha opět zatáhla a začalo poprchat.

Existuje v univerzu nálada, která pokaždé reaguje, jakmile se jí dotknou lidské myšlenky, pocity, zdůvodnění, postoje, přesvědčení atd.

Principem života je život.

Život je proudění.

Život je změna.

Život je růst a zdraví.

Život je hojnost.

Život je přijímání a používání konstruktivních a oživujících schopností.

Síla, která je větší, než jsem my, je božská síla, je Bůh.

Jsme-li součástí této síly, pak jsou i rostliny a zvířata rovnocennými částmi této síly.

Jestliže my lidé s touto silou spolupracujeme a dokážeme ji používat, můžeme tak činit ku prospěchu zvířat, rostlin a celého Stvoření.

Jedině pocit oddělení vytváří jevy vůči nám negativní.

Na podzim, když se chystám zrýt záhony, informuji předem žížaly o této akci a poprosím je, aby tuto část zahrady opustily. Důsledkem této informace je, že během rytí není vidět jedinou dešťovku, a pokud ano, tak leze nezraněná mezi hroudami pryč.

Skutky svých myšlenek a svých pocitů můžeme konstruktivně sladit; důsledkem a žádoucím výsledkem toho je, že jsme srozuměni s tím, jak to dopadne.

Jestliže s tím dosud srozuměni nejsme, tak jsme se nějakým způsobem prohřešili proti zákonu života.

Přemýšlíme o tom, jak jsme dosud jednali, jak jsme dosud zvířata a rostliny podporovali, omezovali nebo zabíjeli.

Ukázka je z knihy: KOOPERACE S PŘÍRODOU: v harmonii s přírodními bytostmi

Autor: Eike Braunroth, Překlad: Radomil Hradil

Fota: Maia Špačková