Rostislav Václavek: „Proč umíráme PŘEDČASNĚ kvůli špatnému dechu a jak to změnit?“
Velmi mě překvapil tento rozhovor a považuji ho za jeden opravdu velmi prospěšných pro skutečné soběstačné zdraví.
K mnohým věcem v rozhovoru řečených jsem došla stejně, jen malinko jinou cestou.
Cesty každého jsou originální, ale když tělo vědomě směřujete do „Života“,
zjistíte, že Jeho projevení má shodné obrysy.
Ke správnému dechu, jak je zde popisován, jsem došla skrze meditaci se „Zlatým Světlem“.
Když je buňkám pravidelně umožněna jejich přirozenost zářit Světlem, samy pak tělo navedou do jeho správných funkcí a když se někdy stane, že kvůli nesouladnému vnímání světa tělo dostanete do chvilkové nerovnováhy, velmi jasně a silně to pocítíte a urychleně budete nuceni vrátit se do harmonie rytmu „Přítomnosti“.
Maia
2 komentářů
Radka
Maio, poslechla jsem si ten rozhovor a přihlásila se do skupiny o funkčním dýchání. Rosťa tam doporučuje poslech https://www.youtube.com/watch?v=WG7pZF2jC40.
Mluví tam přesně stejně jako Ty o pozici jazyka. Já si jen říkám, jak je tohle možné, jak je možné, že se to tak zvrhlo, že se doporučuje z medicínských řad úplně něco jiného než to, co je nám přirozené a přínosné. Je skvělé, že se to dostává k lidem, jsem za to moc ráda, i když vědět to před mnoha lety, ušetřila bych si spoustu problémů. V dětství jsem dýchala v podstatě jen ústy… Nevím, kolik toho ještě můžu napravit, ale „cesta je cíl“. 🙂 Jsem velmi vděčná, že tyto informace si mně našly. 😍🥰🌹
Maia
RADKO
velmi se mnou v mnoha ohledech souzní to, co Rosťa říká.
A na mnoho věcí jsem si přišla sama.
Co se týká toho správného dechu,
tam mě osobně v tom velmi pomohla moje meditace a to, že u meditace sedím velmi rovně
a dýchám velmi jemně a pomaličku,
aby mě dech při představách v meditaci nerušil.
A ono se to přeneslo i do bdělého stavu. 🙂
Také jsem při svém bádání zjistila,
že čím rovnější je postoj páteře, nohou, krku a hlavy,
tím více tělo pustí do vnitřního hlubokého dechu a nemá zapotřebí rychleji dýchat.
Zjistila jsem u sebe, že když cítím nějaký nesoulad,
nejvíce mi pomáhá co nejrovněji se posadit nebo si stoupnout,
jakoby se ponořit do stavu, který znám ze své každodenní meditace
a velmi zjemnit a zpomalit dech,
že cítím, že jde až do nejspodnější části pánve.
A pak, díky povídání Rosti, mi zapadly nějaké dílky
do mé skládačky a vynořily se mi další souvislosti. 🙂
Manžel se mi směje, že abych se na sebe podívala,
a pochopila, od koho že můj syn má ty vědecké sklony. 🙂 🙂 🙂