STRES: ZDROJ TÉMĚŘ VŠECH NEMOCÍ – A PROČ STANDARTNÍ LÉČBA RAKOVINY NENÍ TAK ÚSPĚŠNÁ

FYZIOLOGIE STRESU

Co je to vlastně stres?

Jsou to složenky a účty, které objevíte v poště?

Jsou to hádky se sousedem?

Nebo věci, které nejdou přesně tak, jak jste si je naplánovali?

Jsou to obavy o zdraví?

Když si to všechno vyjmenujete, určitě je to stresující.

Nicméně existuje zásadní rozdíl mezi situacemi, které běžně považujeme za stresující, a fyziologickým stresem, jenž se následně projeví jako určitá nemoc.

Stručně řečeno, fyziologický stres je stav, kdy náš nervový systém není v rovnováze. Při popisu centrálního nervového systému se dá použít analogie s automobilem. Pokud neustále šlapete na plyn, nejspíš se něco porouchá. A stejně tak když dupete na brzdy, něco se v autě pokazí. Auto je sestrojeno tak, aby plyn a brzdy fungovaly v naprostém souladu.

A totéž se dá říci o nervovém systému. Tento systém má dvě části, tak jako auto má plyn a brzdy. Plynu se podobá sympatický nervový systém (jenž věci urychluje), zatímco parasympatický nervový systém funguje podobně jako brzdy (zpomaluje věci). Nejmodernější lékařský test používaný ke změření fyziologického stresu se nazývá „test pro hodnocení variability srdeční frekvence „(HRV) a stanovuje vyváženost, nebo nedostatek vyváženosti v tomto systému. 

Větší část nervového systému se nazývá autonomní nervový systém (ANS). „Autonomní“ znamená „automatický“, protože o jeho činnosti nemusíme vůbec přemýšlet. Funguje automaticky. Pravdou je, že 99,99 % procent všeho, co se v těle v daném okamžiku děje, je ovládáno autonomním nervovým systémem. Každou vteřinu přichází do mozku asi pět miliard bitů informací. Ale vnímáme jen kolem deseti tisíc bitů.

Například když jíte oběd, nepřemýšlíte nad tím, že tenké střevo musí zpracovat potravu. Nemyslíte na to, že jídlo musí postoupit do další části střev. Nemyslíte na to, že máte přidat amylázu, aby došlo ke štěpení proteinů. Nebo o lipáze, jež štěpí tuky. Nemusíte myslet na to, že vaše ledviny se musí zbavit přebytečného sodíku, protože jste si hodně osolily jídlo. Atd.

Téměř všechno, co se děje ve vašem těle, včetně růstu vlasů, se děje automaticky. Nemusíte na to myslet. Není to úžasné? Kdybyste na tyto věci museli neustále myslet, neměl by den dost hodin!

ZÁKLADEM JE VYVÁŽENOST

Autonomní nervový systém (ASN) má dvě části a opět je zde základem vyváženost. Parasympatický nervový systém (PNS) se stará o růst, léčení a udržování těla. Provádí většinu automatických funkcí, o nichž jsme tu právě mluvili.

Dále je tu sympatický nervový systém (SNS). Není využíván tak často jako ten předchozí, nicméně v otázce zdraví a nemocí hraje významnou roli. SNS je to, čemu se říká systém „útok, nebo útěk“. Je to požární hlásič. Jeho účelem je zachraňovat nám život a opět se dá využít příměr s jízdou autem po dálnici. Většinou používáte plyn, ale brzdy vám mohou v daném okamžiku zachránit život.

Když se rozhodnete, zda zvolíte útok, nebo útěk, začne se dít mnoho různých věcí.

Úplně se změní prodění krve.

Krev neproudí do žaludku, aby usnadnila zpracování potravy.

Neproudí do přední části mozku, aby usnadňovala kreativní myšlení.

Neproudí do ledvin a jater.

Proudí převážně do svalů, protože vaše tělo ví, že ho něco ohrožuje, a vy musíte buď urputně bojovat, nebo rychle utéct.

Proto v tu chvíli nemusíte zpracovávat stravu ve střevech nebo se zbavovat toxinů z jater nebo vyvažovat hladinu elektrolytů v ledvinách nebo kreativně uvažovat, protože pokud nepřežijete pár následujících minut, pak už na něčem takovém nezáleží.

A to vše se opět děje automaticky.

ZÁKLADNÍ BUŇEČNÁ ÚROVEŇ STRESU

Účelem těchto změn je záchrana života, ale jste-li vystaveni neustálému stresu, mohou poškodit orgány, a hlavně přímo působit na imunitní systém. Toto vše probíhá na úrovni orgánů. A nyní se zaměřme na to, co se děje na buněčné úrovni.

V námořnictví platí, že je-li loď napadena, ustanou všechny běžné aktivity, jako je údržba a opravy. Dokonce i ti členové posádky, kteří spí nebo jedí, musí „zaujmout bitevní pozice“.

Jakmile spustí požární hlásič (SNS), přestanou naše buňky růst a neprobíhá léčení ani běžná údržba. Proč?

Účelem požárního hlásiče je ohlásit nouzovou situaci a všechny tyto činnosti mohou pár minut počkat, protože buď utíkáme, nebo bojujeme o záchranu života. (Pozn. Maia: Na základě tohoto vysvětlení je dobré si uvědomit, že tím nejúčinnějším požárním hlásičem pro naše buňky je „TELEVIZE, RÁDIO, NOVINY atd.).

Buňky se doslova uzavřou, stejně jako loď ve chvíli útoku uzavře všechny své poklopy. Nikdo nemůže dovnitř ani ven. Během bitvy nikdy nevidíte, že by u lodi bylo jiné plavidlo přivážející potraviny nebo odvážející odpadky. Stejně tak naše buňky ve stresové situaci nedostávají výživu, kyslík, minerální látky, ani se nezbavují přebytečných látek a toxinů.

Všechno musí ustat, kromě toho, co je nezbytné k přežití. V buňce se pak vytvoří prostředí, jež je toxické a neumožňuje růst a údržbu těla. Dr. Brice Lipton říká, že přesně to je příčinou vzniku genetických nemocí a chorob. Tentýž výzkum provedený ve Stanfordu naproti tomu došel k závěrům, že buňky v růstovém a léčebném stavu jsou odolné vůči nemocem. Dovolte, abych to ještě jednou zopakoval, protože tohle je to nejpodstatnější tvrzení, jaké jsem v oblasti medicíny za poslední dobu slyšel:

„Buňky v růstovém a léčebném stavu jsou odolné vůči nemocem“. To je skvělé!

Jak sami vidíte, postup „útok, nebo útěk“ je při záchraně života zcela přirozenou reakcí, ale tato situace by neměla trvat příliš dlouho.

Problém je, že lidé v ní bývají po většinu času.

A to mívá jeden jasný a zcela nevyhnutelný následek. Cosi se poškodí a projeví se to v podobě určitého symptomu: Je-li příznaků více, říkáme tomu nemoc. Nemoc je v podstatě porušení slabého článku řetězu pod tlakem nazývaným stres.

SYMPTOMY: NEJSLABŠÍ ČLÁNEK PRASKÁ

Jak dává tělo najevo stres?

Tím, co nazýváme nemoci neboli symptomy.

Proč existuje tolik různých symptomů, nemocí, je-li jedna jediná příčina?

Je to prostě tím, že praskl ten nejslabší článek. Může to být způsobeno genetickými predispozicemi nebo škodlivými látkami, které jste přijali do těla, případně to může být následek nějakého fyzického zranění.

Projděme si to krok za krokem.

Řekněme, že vás trápí nemoc, které se odborně říká „gastroesofageální reflux“. Prožíváte stres. Stres zvyšuje napětí svalů ve spodní části jícnu, protože je k tomu zapotřebí většího množství krve a energie, jakou používáme v nouzové situaci. Kyselina se ze žaludku znovu navrací do jícnu, čímž ničí jeho výstelku. Buňky jsou neustále poškozovány, a to způsobuje bolest a případně vznik vředů nebo rakoviny. Děje se to však jen proto, že buňky nejsou v růstovém, léčebném a regeneračním módu, protože se musí chránit před přílivem kyseliny. A proto máte problém, kterému se běžně říká „pálení žáhy“.

Medicína to řeší pomocí purpurově zbarvené pilulky, která odstraňuje kyselinu. Je dost účinná, ale problém spočívá v tom, že tato kyselina je potřebná ke zpracování potravy. A navíc zabíjí bakterie, které jste požili s jídlem. Maskování symptomu vytváří dva nové problémy. Imunitní systém je zatížený zbytečnou náloží bakterií. Potrava zůstává v žaludku tak dlouho, dokud se nevytvoří dost kyseliny k jejímu zpracování, ale zároveň je jícen déle vystaven neblahým účinkům. A stane se z toho bludný kruh.

Je tedy lepší zabývat se symptomy, nebo léčit samotný zdroj?

Samozřejmě bychom radši léčili zdroj, a jak tu bylo zcela jasně ukázáno, tím zdrojem je stres.

STANDARTNÍ PŘÍSTUPY K LÉČBĚ RAKOVINY

Podívejme se teď, jak standartní medicína přistupuje k největší hrozbě naší společnosti: k rakovině.

Otázka standartní medicíny zní: „Jak se dají zničit rakovinné buňky?“

Nikdy neslyšíte, že by se lékaři zeptali – protože to nepovažují za důležité – „Co způsobuje rakovinu?“

To je zcela zásadní otázka!

Co způsobuje rakovinu?

Ta otázka zní zcela logicky, ale já (Ben) jsem ji v oblasti standartní medicíny, v níž se několik desetiletí specializuji na rakovinu, nikdy neslyšel. Přístup standartní medicíny zní: „Zkusíme odstranit lokální projev procesu, jemuž říkáme rakovina.“

Odstranit lokální nádor je logické a rozumné.

Ale nic to nemění na příčině rakoviny.

Nedokážu vám říct, kolik pacientů, s nimiž jsem pracoval, mělo už čtvrtý nebo pátý typ rakoviny, a to jen proto, že je nikdy nenapadlo změnit „to“, co jejich nemoc způsobovalo. Jestliže chcete standartní léčbu rakoviny, jde vždy o chirurgický zákrok. A opět vám nemohu přesně říct, kolik pacientů slyšelo: 

„A je to všechno pryč“ a velmi brzy se „to“ vrátilo.

Dalším přístupem standartní medicíny je ničení rakovinných buněk. Provádí se to pomocí radioterapie a chemoterapie. Oba postupy fungují podobně, protože se při nich ničí buňky.

Problémem je, že rakovinné buňky vypadají stejně jako ostatní buňky v lidském těle a také se stejně chovají a stejně metabolizují.

A nejen to, rakovinné buňky jsou pilní žáci a rychle se učí, jak se mohou chránit proti chemoterapii a radioterapii. Ve skutečnosti jsou mnohem odolnější, než běžné buňky!

Chemoterapie funguje takto: ničí DNA buněk, které se rychle dělí.

Rakovinné buňky se dělí hodně rychle, takže to je v pořádku. 

To je sice pravda, ale ve vašem těle je spousta dalších buněk, které se rychle dělí. A nejhorší na tom všem je, že nejrychleji se dělí buňky imunitního systému.

Co zkontroluje doktor provádějící chemoterapii pokaždé, než dá pacientovi další léky nebo provede další zákrok?

Hladinu bílých krvinek.

Zkontroluje buňky imunitního systému.

Já (Ben) vám teď pomohu lépe pochopit, jaký dopad má ničení buněk imunitního systému.

Pokud byste se onkologa (lékaře provádějícího chemoterapii) zeptali, zda chemoterapie dokáže zničit všechny rakovinné buňky, nejspíš by upřímně odpověděl, že ne. Takhle to nefunguje. Chemoterapie může zničit nanejvýše 60, 70 a možná 80 procent rakovinných buněk, ale nějaké vždycky v těle zůstanou. A tím se dostáváme k úvaze znějící:

„Chci-li žít dál, ale chemoterapie nedokáže zničit všechny rakovinné buňky, co je tedy schopno zničit zbytek těchto buněk?“

Kdyby se do toho nezapojil imunitní systém, který zničí zbývajících 20 či 30 procent rakovinných buněk, zemřeli byste na rakovinu.

V tom spočívá ten paradox.

Chemoterapie ničí to jediné, co je schopno zachránit vám život.

Pokud imunitní systém nedokáže dát gól přesně do brány, rakovina vyhrává.

Otázkou je, jak má vypadat ten, kdo dá gól, a jakým způsobem to provede?

Prosím, uvědomte si jednu věc: Nic z toho, co člověk vytvořil, nedokáže vyléčit rakovinu.

Tu práci musí vykonat imunitní systém.

Já osobně nevím o ničem, co je výtvorem člověka a dokáže vyléčit nějakou nemoc. Vím, že spousta doktorů získává ocenění za léčbu rakoviny, ale konečné analýzy ukazují, že práci dokončí imunitní systém.

Tou skutečnou hvězdou bývá vždy imunitní systém.

ZAMĚŘTE SE NA ZDROJ

Takže jaké jsou příčiny rakoviny?

Je to stres vyvolaný buněčnou pamětí.

Na fyzické úrovni existují čtyři hlavní příčiny, ale ty vám budou odhaleny až ve 3.tajemství.

Celkově platí, že chcete-li se zaměřit na zdroj jakékoliv nemoci či symptomu, musíte k tomu využít energii, protože energie je zdroj.

A to je hlavním účelem této knihy – dovést vás k poznání, že byly učiněny jisté objevy, jejichž praktické používání vám umožní užívat si života, být zdraví a převzít osud do vlastních rukou.

V tomto případě jsou výsledky zaručeny, a navíc jsou to takové výsledky, o jakých se vám nikdy ani nesnilo.

Zdroj: LÉČEBNÝ KÓD

Autor: Alexandr Loyd a Ben Johnson

Fotografie: Maia Špačková