BUŇKY CHTĚJÍ POUZE „VĚČNÝ ŽIVOT“

V našem těle máme biliony buněk. Každá buňka má své vlastní individuální vědomí. Je to taková malá bytost se svými vlastními touhami a představou o tom, jak má vypadat její dokonalý tvar a existence. Stejně tak jako lidé, když se setkají s jakýmkoliv kontrastem, o kterém vědí že ho nechtějí, okamžitě vysílají šípy tužeb směrem ke Zdroji a jejich touha je ihned splněná v té nejdokonalejší verzi. V nefyzické rovině je každé přání a chtění zhmotněno a připraveno k okamžitému dodání do fyzické reality.

Dochází k tomu u každé lidské bytosti, a to stejné se v malém světě buněk děje pro každou z nich.

A tak vysílají své touhy o Dokonalosti a ví, jak se vibračně sladit s těmito tužbami, tak, aby se ihned zviditelnily v jejich světě.

Buňky na rozdíl od člověka přesně vědí, jak se zaměřit a otevřít se přijímání veškerého Dobra a Dokonalosti ze Zdroje. 

Kdybychom zastavili veškeré myšlenky a naučené pocity ohledně fyzického těla, buňky by okamžitě bez jakékoliv překážky přijímaly ze Zdroje vše potřebné k tomu, aby vykazovaly perfektní činnost a naše tělo by se během krátké doby dostalo do vrcholné kondice, o které každá lidská bytost sní v podstatě od dětství.

Vrcholný stav těla má v sobě přítomné mládí, dokonalou inteligenci, perfektní pružnost, štíhlost, dokonalou krásu matematicky přesnou v jejích poměrech, dokonalou aktivitu s neustále se obnovující energií, perfektní činnost všech orgánů, jasnost, soulad pocitů a myšlenek a taková bytost by byla ve stálém Proudu přijímání každé své touhy, kterou na své cestě vyprodukovala. 

Vrcholná kondice je pro naše tělo tím nejpřirozenějším stavem, pro jehož nastolení má každá buňka ve svém jádru potenciál. 

A teď nastává ten určující okamžik, který jasně naplňuje svobodnou volbu každé lidské bytosti, jež byla Stvořitelem dána pro nekonečné možnosti lidské existence.

Každá buňka, i když má své vlastní vědomí, své vlastní touhy a požadavky a ví, jak se s nimi sladit, tak, aby se dostala do stavu čistého „přijímání“, musí se podřídit vědomí a vibraci člověka, jež je buňkám nadřazeno.

V tomto bodě nastává střet vibrací a tento okamžik rozhoduje co se bude s fyzickým vozítkem dít a jakým směrem se vydá lidská zkušenost jedince. To předurčuje to, zda se tělo dostane do vrcholné kondice Dokonalosti Boha v níž má nekonečné schopnosti se soběstačně udržovat bez jakékoliv vnější stimulace jídlem, pitím, vitamíny, minerály či jinými podpůrnými látkami, nebo bude následovat „kolektivní vědomí“ chřadnutí, nedostatku, postupného snižování = dušení životní energie a vitality, přibývání dysfunkcí orgánů, jenž jsou nazývány nemocemi, opuštění pružnosti těla i mysli, deformaci páteře a další projevy tzv. stárnutí, kdy je jedinec stále méně a méně inspirován pro vytváření tužeb, které do těla vnáší „životní energii“.

A teď se podívejme na to, co se děje v okamžiku, kdy vibrace buňky a vibrace lidské bytosti je nesouhlasná. 

V této chvíli, kdy musí buňka svou souladnou vibraci podvolit nesouladné vibraci člověka, dochází k ohromnému vibračnímu střetu a „výbuchu“ energie, který se dá přirovnat svou silou k výbuchu jaderné bomby. A tak v jádrech buněk dochází u většiny lidí ke každodenní nukleární válce. 

Tyto tiché exploze jsou samozřejmě pro buňku velmi náročné a způsobují, že se po mnoha těchto „vibračních střetech“ vyčerpá a umírá. A tak běžně smýšlející člověk, který si není vědom svých vibrací a produkuje častý nesoulad, se každý den stává hostitelem miliónů pohřbů buněk.

Avšak tento stav, kdy buňky umírají, i když každá v sobě nese a vysílá touhu o Věčném Životě a Dokonalosti, není skutečně přirozeným stavem pro lidské tělo, které má potenciál vás na této planetě udržet donekonečna. I když proces buněčné smrti věda popisuje jako normální aktivitu těla, Pravda je tomu velmi vzdálená. To, že vědci prozatím nepopisují jiný pozorovaný stav přirozenosti je pouze kvůli tomu, že se zkoumají běžní lidé, kteří přijímají stárnutí, nemoci a smrt jako neměnnou součást jejich zkušenosti a tento stav vědomí, který je doprovázen specifickou vibrací způsobuje, že „smrt“ je každodenní součástí lidského těla.

„Jak uvnitř, tak i navenek.

Jak v malém, tak i ve velkém.“

A tak se postupně tato smrtonosná vibrace začne na lidském těle projevovat i na jeho povrchu – změnou rysů tváře a těla, změnou tonu svalů, postupnou ztrátou paměti, deformací páteře, pružnosti a síly jazyka, hromadícími se dysfunkcemi orgánů, a to vše ruku v ruce s každodenním uvědomováním si času a let vede lidské tělo do stále více hlubšího stavu neharmonie, který je důsledkem „kolektivního přesvědčení a očekávání“ stárnutí a nevyhnutelnosti smrti.

Přesto toto není vůle Boha, který stvořil nejdokonalejší bio stroj (lidské tělo), který má nekonečný potenciál své existence a nekonečně mnoho schopností se obnovit a přetvořit k obrazu Boha – tedy do Dokonalé krásy a vitality, která je u Boha hotová, skrze veškeré touhy ze všech našich vtělení na Zemi.

Věda nestuduje těla lidí s vyšším vědomím a vibrací, jež je shodná s vibrací Zdroje = Boha = JÁ JSEM Přítomnosti.

Tato těla vykazují perfektní činnost, překračují zákon růstu a buňky nepotřebují zakoušet smrt, jelikož vibrace vědomí této bytosti nepřekáží vibraci buňky, která žádá a zároveň přijímá svou Dokonalost a ta ji umožňuje věčný život, který se z malého, projeví do velkého.

A tak má věda své omezené znalosti o lidském těle postavené na vratkých nohách „kolektivního vědomí lidstva“, ze kterého je čerpána nedokonalost a omezený lidský život jež je doprovázen nefunkčností vnitřního prostředí. Tato dysfunkce je považována za normu, která je vnášena do lidského podvědomí skrze školní systém a sociální vzdělávání pomocí různých médií, používaných v dávných dobách i těmi dnešními a tato obecná víra je upevňována během rodinných a společenských konverzací.

Avšak, jakmile je vědomí člověka vypnuto, jsou zastavena veškerá očekávání a vzorce víry, buňky okamžitě přijímají ze Zdroje a tvoří v těle svou Dokonalost. Jak se zjistilo, několik hodin po smrti člověka, jež zemřel na rakovinu, buňky z těla rakovinu odstraňují a mají tendenci tvořit v těle dokonalé prostředí pro pokračování života v plné vitalitě a zdraví. Než jim za pár hodin dojde, že se majitel těla již nevrátí.

Buňky po odpojení lidského vědomí okamžitě pracují ve směru „Věčného Života“.

To je jejich přirozenost, protože to je Boží Záměr pro každou lidskou bytost a každá sem na Zemi přichází do dalšího a dalšího vtělení pouze a jen za tímto jediným účelem. A jen Bůh Bezpodmínečně Milující umožňuje lidem svobodu rozhodnout se dle svého a jít proti Jeho Lásce.

A protože máme Velikonoční pondělí a tímto svátkem se připomíná skutečné poselství Ježíše Krista, kterým je „Vzkříšení a Život“, jenž je možný obnovit z jakékoliv výchozí situace a tělo na něj okamžitě reaguje, a samotný Ježíš nám svou Cestou ukázal jen zlomek schopností, které každý z nás má, zakončím tento text Jeho pravými slovy:

„Království „Boží“ je v Tobě

a všude kolem Tebe.

Nikoliv v budovách ze dřeva a kamene.

Rozštípni kus dřeva

a Já tam budu.

Nadzvedni kámen

a nalezneš Mě.“

To jsou slova pronesená Ježíšem Kristem.

Ten, kdo pochopí jejich význam,

nikdy neokusí „smrt“.

Text + fotografie: Maia Špačková

————————————————————————————————————————————————-

Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem. 

Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu. 

Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek. 

Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to, 

abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení. 

Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz. 

Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek. 

Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700,  VS 888

 IBAN 

CZ1927000000001029737000

SWIFT: BACX CZ PP