VIBRAČNÍ SOULAD S JEZENÍM MÉNĚ JÍDLA
Mé každodenní jídlo je mým přítelem.
Jím takové porce, ze kterých mám moc dobrý pocit,
mé tělo se cítí lehce, jsem stále více pružná
a vše, co jím
se přetváří na to, co chci vidět na svém těle
a co mám hotové.
Stále více si vybírám a mám chutě na to,
co mé tělo chce pro svou radost, stálé mládí,
vzrůstající krásu
a život ve stálé inspiraci a vášni ze života.
Proč to chci…
Chci jíst menší porce jídla, protože cítím,
že se mé tělo takto cítí ještě lépe,
je ještě více ohebnější a pružnější a energičtější.
Chci si více jídlo vychutnávat co se týká kvality.
Chci o sebe ještě lépe pečovat
a být po každém jídle pružná a plná úžasné tvořivé energie.
Chci, aby mnou snězené množství jídla bylo příjemné pro můj žaludek
a podporovalo mé stálé mládí a život.
Chci podporovat své sladění s tím,
že má životní energie nejvíce pramení z mého souladu se Zdrojem.
Proč to získávám…
Protože se stále více naplňuji svým stále větším souladem s mým Zdrojem.
Protože mě mé tělo jasně vede prostřednictvím pocitů
a já si vybírám cítit se dobře.
Protože každý den o tom takto píši a tím se slaďuji s tím,
co chci, a to se mi více a více manifestuje v podobě přirozeného jezení
menších a menších porcí jídla.
Protože již dnes vím, jak si lépe volit své myšlenky,
které mě ladí s tím, co už mám hotové ve své kompletní podstatě.
Protože má sebeláska roste
a mé fyzické tělo prostřednictvím toho zmenšuje mé pocity hladu,
a ty jsou nahrazeny pocitem naplnění z mého úžasného bohatého života
v Proudu a plném souladu se Zdrojem.
Text + fotografie: Maia Špačková
—————————————————————————————————————————————————-
Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem.
Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu.
Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek.
Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to,
abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení.
Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz.
Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek.
Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700, VS 888
IBAN
CZ1927000000001029737000
SWIFT: BACX CZ PP
Děkujeme.
21 komentářů
Katka M.
🙏🏻🙏🏻🙏🏻
Anooooo……kraaaasne!!!
Ďakujem zo 🩷
Katuska
Lahodné🍓🥒💕
Hana
No ale ty medvídci mají parádní svačinku, ňami, ňami. Také snižuji postupně příjem jídla. A vypozorovala jsem, že čím méně jezení, tím více času člověk má. H.
Maia
HANI
Jó, méďové- Maienka s Gabrielkem,
to jsou ochutnávači těch nejvybranějších lahůdek.
Jahůdky, jahůdkové krémy s kokosovým máslem,
medíčky, melouny, maliny, borůvky… 🙂 🙂 🙂
A přesně jak píšeš,
úžasný bonus méně jezení je ten čas pro jiné radosti. 🙂
Tea
Maio, děkuji za úžasná slova, jak mluvíš se svým tělem… já mám zkušenost s přejídáním a závislostí na jídle, některé vzorce pořad ještě rozmotávám, ale vnímám, že jsem na cestě a právě tvůj přístup a tvoje inspirace mi pomáhá… a ze jsem při svém hledání zkusila mnoho způsobů. Ale teď… často se dostávám do nesouladu kolem jidla mých tři malých děti, i skrze ne vnímám neustálý útok jidla,’které se nabízí všude… nedokážu to vybalancovat, protože to neumím u sebe. Když mají pořad na neco chuť a ja jim chystám a vymyslim zdravé dobroty, stejně chtějí raději kupovane sladkosti a ja pak často dojidam… a zajídám své emoce. Navíc jsem ve fázi „makrobiotika“ … tusim, zes tím také prošla, psala
Jsi to snad na prvních stránkách? Uvítám od vás, Maio a Gabrielo aby všichni, kdo jste tady více inspirace ohledně jidla, přístupu k němu, k sobě a k vytváření novych vzorců… sdílení vašich cest. Oceňuji tímto i svůj nesoulad, který mě jako kompas naviguje a ukazuje cestu… a odvažuju se to otevřít, ačkoli to pro mě bylo dlouhá léta skryvané tabu…
Radka
Milá Teo, jídlo je velké téma snad pro každého a různé závislosti na jídle jsou opravdová pandořina skříňka, která se moc neotevírá, protože vlastně nikdo moc neví, co s tím a navíc je za tím i velký byznys…
Já osobně jsem jako malá a vlastně celé mládí až do porodů svých dcer měla velmi malou potřebu jíst. Neznala jsem pocity hladu. tak do mě bylo „ládováno“ a všichno kolem mě ro řešili (protože o mě pochopitelně měli strach). Takže jsem se postupně naučila jíst výrazné chutě -především sladké a tím vznikla závislost. S narozením mé první dcery jsem se začala velmi silně zajímat o zdravé potraviny a hodně jsem se vzdělávala o různých způsobech stravování. Zjistila jsem postupně, že je to velký chaos a to si myslím dodnes.
V jedné knize mě velmi pobavila věta- „Člověk je jediný tvor na Zemi, který neví, co má jíst“ . Myslím, že to vystihuje vše. Zapomněli jsme , protože jsme byli odpojeni. Proto jsem tak štastná, za tyto stránky, které nás znovu napojují na naši Já Jsem Přítomnost. Tím se můžeme vrátit zpátky k porozumění toho, co je to nejlepší pro nás i v jídle.
Dnes mám dcery dospělé, ale jen doplním svou zkušenost. Celkem dlouho jsem se je snažila chránit před přeslazenými produkty. Byla jsem za macechu pro všechny okolo, ale podařilo se to. Pak bylo období, kdy chtěly všechno dobré, sladké, výrazné. Na rozdíl ode mne byly při chuti vždy :D. Já jsem se tím netrápila, občas jsem jim něco koupila, ale hodně času jsem věnovala přípravám zdravého domácího jídla. Naprostou samozřejmostí u nás doma vždy byl plný stůl čerstvého ovoce a v lednici čerstvá zelenina. Nakupovala jsem vždy především od farmářů nebo v bioobchodech kvalitní jídlo. To je zkrátka priorita. A mé dcery to mají jako normální. Občas se velmi divily, že je to jinde jinak… Starší dcera se ve svých 12 letech rozhodla, že nebude jíst maso a za pár let se stala vegankou, Byl to u ní naprosto přirozený proces. Druhá je vegetariánka. Obě si velmi hlídají kvalitu svého jídla, ale berou to s velkou lehkostí. Což je to nejdůležitější. Všechny tři jsme si prošly obdobím raw food, ale po čase jsem začala pociťovat , že mi není dobře. Možná jsem na to ještě nebyla úplně vyladěná. 🙂 Ale pořád je pro mne zelenina nejdůležitější součást mého jídla. 💖💖💖
V současné době je pro mne důležité a velmi zábavné, že se věnuji své úžasné milované zahradě a mnoho jídla si pěstuji. Vnímám to, jako velké bohatství. I v zimních měsících si pěstuji klíčky a microgreens.
I v jídle by měla být lehkost a radost. Tak to vnímám já. 💖💖💖💖💖💖💖💖💖
Maia
RADKO
moc děkuji za parádní příspěvek.
„Člověk je jediný tvor na Zmei, který neví, co má jíst.“
Tak tato věta je naprosto dokonalá
a přesně vystihuje všechny zmatky kolem jídla.
Pro mě v této době je nejvtipnější fakt,
jak se módně začíná tvrdit, že veganství je bezpečné a dobré pro záchranu Země
a v době, kdy jsem přešla na veganství…před asi 18 lety,
tak tací lidé byli dehonestováni ,
označováni za hazardéry, kteří brzy zemřou,
byly módní návrhy,
že veganům by se měli odebírat děti a pod.
A tak se lze odborníků zeptat,
zda-li se geneticky změnilo lidské tělo,
že je dnes naopak vnucováno,
jak zdravé a velmi žádoucí a zodpovědné je
začít jíst vegansky.
Je to jen jeden příklad,
jaký zmatek,který není ani založen na žádné vědě,
se točí kolem lidské stravy.
A jak se věci mění,
a mnohé návrhy kolem mainstreamového zdraví
podléhají jen politice a manipulaci.
A já jsem dnes mnohem zdravější a vitálnější
než ti, co mě varovali. 🙂
Katerina
Milá Maio a Radko,
přesně to jsem chtěla napsat, že člověk, jenž je považován za nejinteligentnějšího tvora zde na Zemi, ve skutečnosti ani neví, co je pro něj v jídle nejpřínosnější a nejvhodnější. To už v živočišné říši v tom mají víc pořádku. Zvířata, žijící divoce v přírodě, ví přesně, co a kdy jíst a co ne a nejsou přitom nemocná. Pro člověka by snad bylo nejvhodnější žít někde na pustém ostrově ( což bohužel není možné) a naslouchat jen svému tělu- nitru, neboť pod náloží neustále valících se informací, se v tom časem ztrácí. Ač kolikrát nechce, přec jen ovlivňují jeho rozhodování. A proto je dozajista skvělou radou , jak zde Radko píšeš, brát vše s radostí a lehkostí a radovat se stále víc a více z každé chvilky života.
Tea
Radko,
děkuji za tvůj pohled… „Člověk je jediný tvor na Zemi, který neví, co má jíst“ – to je vtipné a hluboce pravdivé. Ano, jak píšeš – lehkost a radost (nejen) v jídle, souzním!
Maia
TEA
také mám z minulosti zkušenosti s přejídáním,
stejně jako z dávných dob s anorexií i bulimií.
Takže si umím představit všechny nuance problémů s jídlem
i to, jaké vnitřní pocity k tomu vedou.
Ohledně makrobiotiky,
mám s ní dlouholeté zkušenosti
i vím, kam vede extrémní pojetí tohoto směru.
Jetsli mohu doporučit,
měj i v tomto jídelníčku dostatek čerstvé zeleniny i trochu ovoce.
Takto to pak může dlouhodobě dobře fungovat.
Určitě je v tomto směru jezení hodně zajímavých receptů a dobrůtek.
A moc děkuji za toto sdílení
a otevření se, TEA.
Jednu věc,
kterou ráda připomenu,
nabíjete si svýma rukamam své jídlo.
Naše ruce jsou dokonalý nástroj Božské energie,
který má schopnost změnit i na talíři strukturu jídla a to,
jakým směrem bude jídlo využité v našem těle. 🙂
Radka
Maio, to je nádherný souladný text včetně krásných fotek vysokovibračních pochoutek a medvídci jsou božani!!! 💖💖💖 Děkuji! Budu se k němu velmi často vracet! 💖💖💖
Maia
RADKO
děkuji 🙂 🙂 🙂
Kate
Maio, fotka s medvidky je rozkosna! A dekuji za otevreni tohoto tematu, prala jsem si ho 😁!
Teo, diky za to, ze jsi se takto otevrela. Dodava mi to odvahu jit take s kuzi na trh 🙂.
Jidlo pro me uz od mala bylo velke a dulezite tema, casto bolave. Uz jako dite jsem si hledala informace a pozdeji v dospelem veku, jak se internet a ruzne blogy, podcasty, instagramy s vyzivari, videa na youtube, rozmohly, bylo tech informaci (casto protichudnych) tolik, ze jsem z toho mela zmatek a kazdou chvili se nutila do neceho jineho….
Mam tu vyhodu, ze zustavam velmi stihla at jim, co jim. Uz od puberty nejim maso, nechutna mi a nemuzu s nim v syrovem stavu ani pracovat 😅
Co jsem si vyslechla, ze se mi stane, kdyz ho nebudu jist… 😃
Takze maso mam vyrazene prirozene, ale co se tyce dalsich slozek potravy, je to takovy pokus omyl. Moje vize vysneneho jidelnicku je neco podobneho, jako ma zde Maia. Moc se mi libi i myslenka s Pranou.
Ted to mam ale tak, ze krome masa a vyrobku z nich jim tak nejak vsechno. Akorat se vyhybam prilis prumyslove zpracovanym potravinam, prirozene mi nechutnaji. Miluji zeleninu a ovoce a taky si rada zamlsam. Moc rada pecu, je to muj konicek. Kdyz jsem v souladu a je mi krasne, vnimam mensi potrebu jidla. Jindy potrebuji vetsi porci, protoze je to v tu chvili zatim nejmensi cesta odporu.
Ackoliv jsem od nejake idealni predstavy (zatim!) pomerne daleko, uz se tim netrapim tolik jako drive. Kdyz mam na neco chut, s radosti si to uziju. Kdyz mam slabsi chvilku, hledam lepsi myslenky (jako „Ted mam chut na tohle, zitra budu mit chut zase na neco jineho“ nebo „Nemusim to vyresit hned ted, moje telo a chute se stale vyviji a jdou vpred“… „Plne duveruji svemu telu a vim, ze me vede spravnou cestou“ a tak podobne). Taky mam moc rada na toto tema povidani s Abraham-Hicks – tak mile a vtipne toto tema umi podat, ze vzdy citim ulevu.
S temi detmi – uplne vim, o cem mluvis. V tomto ohledu jsem si uzila velky nesoulad, abych postupne zacala chapat, ze ja tu nejsem od toho rikat nekomu, co a kdy ma jist. Ze i dite ma svuj vlastni navigacni system a ja ho muzu podporit tim, ze mu budu inspiraci a budu se na neho co nejcasteji divat ocima Zdroje, nehlede na to, co zrovna ji. Nerikam, ze je to lehke, ucim se, kazdy den a dokaze me to stale pekne podrazdit 🙂 Ja vsak VIM, ze mam potencial dosahnout vseho, po cem touzim. Neni potreba se trapit, kde zrovna ted jsem, protoze to je „old news“ jak by rekl Abraham 🙂 A v tom vsem mi obrovsky pomaha Maia, Gabriel, jejich vysokovibracni clanky, vyjimecny prostor techto stranek a prispevky Vas ctenaru. Jsem stastna za to, byt toho soucasti, dekuji ❤️!
V neposledni rade jsem presvedcena, ze cim cistejsi a jasnejsi bude ma mysl, cista, souladna strava bude nasledovat, to je zakon 😁 Jsem na spravne ceste.
Uzijte si krasny slunickovy vikend, mam Vas rada 🌺
Maia
KATE
děkuji za úžasný příspěvek
a za dokonalé souladné věty,
kterými se ladíš do souladu s tím,
že si harmonicky umožňuješ bez námahy vyvíjet své chutě směrem tam, kde chceš být. 🙂
To je úžasně dokonalé. 🙂 🙂 🙂
Daniela
Maio, další velké téma v životě všech lidí 🙂 Poslední dobou mi fungovalo počítání množství příjmu bílkovin, tuku a cukru, ale divila jsem se, kolik jídla do sebe musím dostat, abych se „vlezla“ do tabulek…Lze to tedy dělat i jinak 🙂
Přijde mi, že moje tělo funguje jakoby ve vlnách – na jaře např. mám potřebu jíst daleko méně.
Velmi oceňuji tento článek jako ukázku nové cesty pro sebe 🙂 Děkuji 🙏❤️
Gabriel
Díky všem za krásné a obsáhlé příspěvky k jídlu.
Chtělo by se mi říci, cha, to se mě netýká, ale opak je pravdou.
Jen si to chlapi většinou nepřipouští.
Já – od mala jsem jedl málo, snídaně nic – byl jsem nucen do chleba a čaj atd.
A cítil jsem se přitom na zvracení. Můj žaludek to vůbec nechtěl a mysl to nepotřebovala.
Oběd a večeře – slané ano, maso, sýry … sladké ne. Buchty, nákypy, bábovky pro mne nemuseli být.:-)
Jídlo obecně – měl jsem rád něco víc než něco jiného, ale nebyl jsem gourmet, co hledá stále vybraná jídla a testuje.
Po 25 roce života jsem začal v cizině papat dolce po hlavním jídle.
A to jsem byl ve Francii rok, stejně jsem jedl spíš méně
Pak, jak jsem chodil do práce, jsem jedl po restauracích a začal nabírat nechutně na váze
Po té, co jsem si vzal Maiu, jsem po 6 letech nabral až 12kg navíc – poledne restaurace, večer papů doma s rodinkou. A přes den ještě sladké do ručičky 🙂
Pak přišla Makrobiotika a po té raw. A tehdy jsem pochopil, co je závislost.
Říkal jsem si, že já to přece nepotřebuji, ale pak jsem šel a občas se někde spustil.
Nějaké ta stará prasárnička, časem už jen bio, ale stejně.
Když máte navíc v životě tvrdé chvíle, kdy se něco nedaří a jste psychicky v kelu, tak se vám
hodí cokoliv, jak to v sobě utišit.
K tomu sociální kontakt – alkohol (a drogy – ani jedno jsem nikdy já ale neprovozoval, nějak jsem k tomu nenašel vztah, asi jsem měl respekt, abych do toho nespadl)
Není skoro možné pro mnoho lidí jít s někým na oběd a nejíst.
A tak když tady píšete, jak se s tím vyrovnáváte každá z vás, jak jídlo různě řešíte, vězte, že to znám i já. Vím, jak jídlo nepřináší energii, naopak, jak ji odebírá, uspává a utlumuje každého.
Dokonce i raw, pokud to je ovoce, nebo to doprovodím hodně tukem, tak to bere sílu a radost. Po radostném okamžiku naplnění se rozprostře v těle útlum a pak po čase i trochu depka z útlumu.
Pak si řeknete, jestli tohle opravdu fakt chcete?
Proto ta koketerie s nejezením, jen to tělo nemohu znásilnit, a tak si hraju s tím, že nejím víc než jednou denně večer a pak třeba někdy až obden. Ale i tak, pak zase někdy touha naplnit bříško, jako medvídek – Maienko a Gabrielku, promiňte 🙂
Buďte k sobě laskaví a říkejte si, že každý režim či jídlo je v pořádku, nevyčítejte si nic, co jste snědli a jděte v klidu za svými pocity. Dělám to také tak a jsem na cestě, uvidíme kam vede.
Hana
Tak já se taky přiznám. Taky mám občas dny, kdy bych potřebovala tu tělesnou schránku naplnit něčím dobrým ňaminkatým. Ale daří se mi to čím dál více ukočírovat. Já si dopřeju jídlo ráno a pak mám celý den čas na jiné věci, i když toho času mám pocit, že je čím dál méně, opravdu se zrychluje. V každém případě jsem i na vegetariánské stravě měla velkou nadváhu, na veganské se to moc nezlepšilo, protože i tam se dá jíst relativně nezdravě. Až na živé stravě pocítilo tělo úlevu a kila šla dolů, ani nevím jak. Mám ideální váhu plus mínus 50 kg, k mé výšce akorát. Zjistila jsem, že i jídlo jsou vlastně „návyky“, že třeba krupicová kaše pro mne znamená spíš pocit bezpečí z dětství, kdy jsem věděla, že mi ji maminka vždycky přichystá a bude mi dobře. Spousta dobrého jídla je spojená s dobrým pocitem. A člověk si myslí, že mu to dá to jídlo. Takže spíš si toto uvědomuji a snažím se vytvářet si ty nové návyky, toho jezení jednou denně (až na ty výjimky), kdy mi je pak celý den dobře a lépe se mi spí. Dokážu i při různých setkáních nejíst a pít jen vodu a když se někdo zeptá, tak odpovídám, když se nikdo neptá, tak o tom nemluvím. Co je ale pro mne nejpodstatnější, že jsem na živé stravě, kterou považuji za ten nejlaskavější způsob stravování. Ale že je jídlo ta nejtvrdší droga, o tom není pochyb. Možná je to i záměrně udržované, protože i přes to jídlo člověk může být ovládán. Ale každý jednou dojdeme do cíle osvobozeni a pak se můžeme vydat na cestu dál. A neobviňujte se nikdo, kdo to řešíte, je to opravdu to nejtěžší. Jenom na té živé stravě mi příde, že se to řeší nejlépe, tato závislost na jídle. Hana.
Maia
HANI
moc děkuji za úžasná slova
a velmi krásný závěr Tvého příspěvku.
Úžasné. 🙂 🙂 🙂
Jinak,
já mám sestru Hanu. 🙂
Hana
Já mám maminku Hanu, co mi vařívala tu krupicovou kaši. Tak mě těší, že i v Tvém blízkém okolí jednu Hanu máš. Já jsem také před dávnými lety byla varována, jak strašlivou smrtí zemřu, když nejím to maso. Bylo to v době, kdy jsem ještě měla pocit, že pomáhám tím, že někomu daruji svoje krevní destičky, kterých jsem měla nadbytek. V průběhu doby jsem zjistila, že víc pomůžu příkladem, jak člověk může žít, aby nepotřeboval cizí krevní destičky. Ale tenkrát jsem s dobrým srdcem párkrát darovala nevím kolik tisíců těch destiček. Ale při jednom hovoru s doktorem, který to měl na starosti, jsem se na jeho otázku ohledně stravy neprozřetelně přiznala, že nejím maso. Tak se mě snažil tedy vystrašit, vyloženě naléhal, že musím, musím… Do počítače k mému jméno a mým údajům napsal – POZOR, VEGETARIÁN. Pak chtěl znát mé rozhodnutí, jestli teda zařadím do jídelníčku to maso. Řekla jsem mu, ať si mě vymaže z evidence a už jsem tam nikdy nešla. Jo, jo, jeden čas jsme byly opravdu něco jako čarodějnice. Člověk v životě udělal takových rozhodnutí, některá třeba časem přehodnotil, jiných litoval. Ale já vždycky říkám, že nejlepší rozhodnutí mého života, kdyby mělo být jenom to jediné, tak bylo už nikdy nejíst maso. A pan doktor by se divil, že ještě žiju, po těch více jak 30 letech. 🙂 Hana.
Maia
HANI
to je tedy „silný příběh“.
Doktoři… někdy dost překračují hranici.
Kdysi dávno jsem jich také pár musela odpálkovat. 🙂 🙂 🙂
A ty jejich woodoo techniky,
o těch jsem psala na prvních stránkách. 😉
Navzdory tomu,
naše Světlo se rozzářilo ještě více
a ŽIJEME! 🙂 🙂 🙂
Maia
Jedna připomínka ohledně jídla od Saint Germaina:
https://www.jajsem.com/2022/03/21/veleni-zaludku-a-nabijeni-jidla/