To, jak vidíme někoho druhého (situaci, svět), je hlavně zpráva o nás. Můžeme si dát do kruhu třeba pěti lidí jednu osobu a každý tu osobu bude vnímat jinak. Takže mi z toho vychází, že to vůbec není o té osobě v kruhu. Já se tak vlastně o člověku dozvím docela dost, když se nějak projeví ve vztahu k někomu jinému nebo k nějaké situaci. Čím dál víc vidím na lidech jen to dobré, sebe nevyjímaje. A kde se mi to dobré hledá opravdu obtížně, tak se těmi lidmi nezabývám. Na někoho můžu působit, že „je mi to jedno“, což je postoj, který neškodí ani mně, ani dotyčnému. Je to asi stejné jako – nemáš-li co říct hezkého, tak radši mlč. Ale tady musím být sama k sobě upřímná, že občas nemlčím, i když nemám co říct hezkého. Občas se pěkně rozjedu a nezastavím se, dokud se nevynadávám. Ale vím o tom, uvědomuji si to a myslím si, že se mi to děje proto, aby se to zviditelnilo, aby to prostě ze mě „opravdu vylítlo“. Někde uvnitř cítím, že to jsou nějaké moje reakce na něco, co už dávno neexistuje. Něco mi to vždy spustí a sama pak nechápu, proč tak „mnoho povyku pro nic“. 🙂 Hana.
Moc dekuji za toto video, kde je tema krasne podano, zase z trochu jineho uhlu. Miluji Barin vnitrni klid a vyrovnanost, co z ni cisi.
Ocenovani druhych je skutecne mocny nastroj, lide se pak meni pred ocima ☺️
V tomto jsem prosla velkou zmenou, malo co nebo kdo me nastve tak, ze bych ho pak musela s nekym rozebirat a nadavat na nej. Takovych situaci je cim dal mene. Proto jsem taky vicemene samotarka, protoze me uz davno nebavi ucastnit se debatujicich krouzku zamerujicich se na neprospesne.
Jen u jedne konkretni osoby, s kterou prichazim velmi casto (nekolikrat tydne) do styku, mi zatim nejde udrzet si odstup a pozitivni myslenky. Je to zkratka osoba, z jejiz pouhe pritomnosti je mi az fyzicky zle a ja proste v tu chvili neumim ocenit vubec nic, i kdyz vim, ze by to byla spravna cesta.
Je mi jasne, ze nejlepsim resenim je v tomhle pripade s osobou vubec neprichazet do styku, ale to bych se asi musela stehovat.
Tak pokud jeste mate nekdo nejaky trik v rukavu, jak v takove situaci hlavu obejit, budu moc rada za vysdileni 😊❤️
3 komentářů
Maia
Tohle je opět krásný střípek do mozaiky „sebelásky“.
Jednoduchý návod,
jak začít.
A funguje to.
Mám to ověřené. 😉
Mnozí z vás určitě také. 🙂 🙂 🙂
Hana
To, jak vidíme někoho druhého (situaci, svět), je hlavně zpráva o nás. Můžeme si dát do kruhu třeba pěti lidí jednu osobu a každý tu osobu bude vnímat jinak. Takže mi z toho vychází, že to vůbec není o té osobě v kruhu. Já se tak vlastně o člověku dozvím docela dost, když se nějak projeví ve vztahu k někomu jinému nebo k nějaké situaci. Čím dál víc vidím na lidech jen to dobré, sebe nevyjímaje. A kde se mi to dobré hledá opravdu obtížně, tak se těmi lidmi nezabývám. Na někoho můžu působit, že „je mi to jedno“, což je postoj, který neškodí ani mně, ani dotyčnému. Je to asi stejné jako – nemáš-li co říct hezkého, tak radši mlč. Ale tady musím být sama k sobě upřímná, že občas nemlčím, i když nemám co říct hezkého. Občas se pěkně rozjedu a nezastavím se, dokud se nevynadávám. Ale vím o tom, uvědomuji si to a myslím si, že se mi to děje proto, aby se to zviditelnilo, aby to prostě ze mě „opravdu vylítlo“. Někde uvnitř cítím, že to jsou nějaké moje reakce na něco, co už dávno neexistuje. Něco mi to vždy spustí a sama pak nechápu, proč tak „mnoho povyku pro nic“. 🙂 Hana.
Kate
Moc dekuji za toto video, kde je tema krasne podano, zase z trochu jineho uhlu. Miluji Barin vnitrni klid a vyrovnanost, co z ni cisi.
Ocenovani druhych je skutecne mocny nastroj, lide se pak meni pred ocima ☺️
V tomto jsem prosla velkou zmenou, malo co nebo kdo me nastve tak, ze bych ho pak musela s nekym rozebirat a nadavat na nej. Takovych situaci je cim dal mene. Proto jsem taky vicemene samotarka, protoze me uz davno nebavi ucastnit se debatujicich krouzku zamerujicich se na neprospesne.
Jen u jedne konkretni osoby, s kterou prichazim velmi casto (nekolikrat tydne) do styku, mi zatim nejde udrzet si odstup a pozitivni myslenky. Je to zkratka osoba, z jejiz pouhe pritomnosti je mi az fyzicky zle a ja proste v tu chvili neumim ocenit vubec nic, i kdyz vim, ze by to byla spravna cesta.
Je mi jasne, ze nejlepsim resenim je v tomhle pripade s osobou vubec neprichazet do styku, ale to bych se asi musela stehovat.
Tak pokud jeste mate nekdo nejaky trik v rukavu, jak v takove situaci hlavu obejit, budu moc rada za vysdileni 😊❤️