FYZICKÁ NESMRTELNOST NEBO LOAJALITA KE SMRTI

Až do úsvitu zlatého věku Vodnáře snilo jenom pár jedinců o fyzické nesmrtelnosti – věčném životě, což je to samé, a neustále vylepšovali a přetvářeli svoje tělo. Jiní to považovali pouze za možnost pro několik zasvěcených Mistrů, kteří byli zakladateli některých světových náboženství. Avšak dnes je stále více těch, kteří tuto možnost zvažují a začínají si uvědomovat, že fyzická nesmrtelnost je základem pravého náboženství.

Ano, fyzická nesmrtelnost – věčný život v materiálním významu – byl originálním základním kamenem všech náboženství, který však byl opotřebován pustošením klamného času a nahrazen falešnými smrtonosnými dogmaty a doktrínami. Křesťanská Bible správně prohlašuje, že „Bůh vložil věčnost do srdce muže“. A také do srdce ženy.

Ještě i současná náboženství, a dokonce i nová okultní hnutí, nadále hlásají koncept “vznešenosti smrti.“

V posledních letech se objevují různé pokusy o rozbití přísné a pochmurné smrtonosné filozofie. Prožitek smrti zobrazují jako téměř zábavnou záležitost. Taková je jejich představa nafukovacího balónku, který poletuje éterem a hledí dolů na odložený kokon vlastního těla, nebo snového létání sem a tam kolem Měsíce nebo Pluta na třpytivé stříbrné šňůře, které vydávají za jakýsi druh tréninkové přípravy na smrt.

Všechny tyto pokusy o odstranění hrůzy ze smrti jsou obdivuhodně motivovány. Ve skutečnosti říkají: „Neboj se. Umírání je překrásný výlet. Budeš ho zbožňovat!“

Ale takové představy jsou slabé k tomu, aby dokázaly porazit a trvale zničit smrt. Jediný úspěch této vize vidíme ve stravitelnosti smrti, ale určitě tím nedosáhneme takového výsledku, abychom utěšili pozůstalé, truchlící blízké, kteří byli opuštěni poté, co si zemřelí na svých stříbrných šňůrách odletěli do kosmu.

Hvězdné (astrální) výlety na stříbrných šňůrách se mohou uskutečnit ve spánku nebo v transu za zvláštních podmínek, ale nejsou to žádné „malé smrti“, ani žádné „generálky“ pro nevyhnutelný a finální „přechod na druhou stranu“.

Mimochodem je zajímavé a smysluplné zamyslit se nad podobností mezi stříbrnou šňůrou připevněnou k tělu během hvězdného cestování (nebo umírání), pupeční šňůrou nově narozeného dítěte, spojeného s matkou a šňůrou spojující mateřskou loď s astronautem přistávajícím na Měsíci. Tyto zážitky se vzájemně velmi úzce pojí.

Dnešní náboženští představitelé, kteří z pódií kostelů, synagog a televize za velkého povyku vesele prodávají smrt jako vzdušné zámky, smutně zapomněli na třetí a čtvrtý řádek modlitby našeho Pána: A bude království tvé, jak v nebi, tak i na Zemi.

Neměli úspěch s vytvořením nebe na Zemi a nikdy ho mít nebudou, díky způsobu, jakým se o to snaží. Náboženství spoléhají na dobrotu svých nesmrtelných zakladatelů, aby se o tento zázrak postarali.

Nebyli to však tito nesmrtelní, kteří rozseli duchovní doktríny, aby na Zemi způsobovali války, nemoci, pohromy, osobní utrpení a „nelidskost člověka k člověku“ (a ke zvířatům). Tato zla jsou zapříčiněna smrtelníky, zahrávajícími si neopatrně se svými zfušovanými hračkami svobodné vůle. Jediným způsobem, jak skončit toto peklo na Zemi (která – pokud jste si toho ještě nevšimli – vždy byla jeho geografickou lokalitou), je změnit všechny smrtelníky Země v nesmrtelné, protože to nejenom“ setře všechny slzy z jejich očí“, jak předpověděl Jan ve Zjevení, ale také to odstraní veškerou potřebu zla z jejich srdcí a myslí. „A nebude více mrtvých“.

Pravdou je, že všichni smrtelníci byli kdysi nesmrtelní. Dokonce i vy.

Všechno, co potřebujeme, je vzpomenout si a pochopit, že tento boj musí být vybojován, a vítězství bude vaše. Vítězstvím bude transformace vašeho myšlení, jakmile porozumíte, že fyzická nesmrtelnost, nekonečná délky života bez nemocí a stárnutí, věčný, zdravý, mladiství život ve vašem živoucím těle, není fantazie, ale praktická a dosažitelná možnost.

Hinduističtí mistři hatha jógy v Indii, kteří toho již dosáhli (a je jich více, než se vám kdy snilo), tvrdí, že nejméně polovina, pokud ne víc, lidí žijících v roce 1980 se může naučit, jak žít navěky v trvalém stavu zlepšujícího se zdraví a mladistvého vzhledu. Předpokladem je pouze poznání pravdy, která vám na oplátku propůjčí kontrolu nad vaším fyzickým tělem. Pochopitelně se musí zachovávat určitá disciplína, ale prvním krokem je uvědomit si loajalitu ke smrti, zakořeněnou v náboženství. Přiznávám, že to vyžaduje obrovskou snahu, ale rozhodně to za pokus stojí, že? Nemáte co ztratit, ale můžete hodně získat. A věřte tomu nebo ne, umírání vyžaduje mnohem více námahy.

Proč? Protože fyzická nesmrtelnost je přirozená – a smrt je nepřirozená.

Tudíž lidé musí vynaložit tolik (podvědomého) úsilí, aby umřeli, že to přivodí nemoc a bolest. Zeptejte se sami sebe, jestli chcete zůstat začleněni do masy lidí, kteří se podrobili jako otroci své smrtonosné teologii, která je nakonec odsoudí k obětování svých těl prachu nebo ničivému ohni kremace. Uctívání hrobu, jestliže mi odpustíte tuto slovní hříčku na tak závažné téma, je smrtelný trestný čin proti pravdě a štěstí.

Nejvyšší kněží smrtonosné filozofie jsou životní pojišťovací společnosti, které vám neustále říkají, že „délka života je…“, a každý přijímá toto iluzorní číslo jako evangelium. Za časů Františka z Assisi byla domnělá „délka života“ něco přes čtyřicet, což byla příčina, proč se ženili a vdávali ve dvanácti a třinácti letech. V donách Mojžíšových to bylo kolem šesti set let, za občanské války padesát pět nebo šedesát. Teď svévolně nadiktovali „délku života“ na osmdesát let, a člověk se může domnívat, že je to podloženo věkem lidí, kteří zemřou v každé dekádě. Muži a ženy tedy poslušně, v submisivním duchu „následuj vůdce“, kontrolují toto iluzorní číslo v kalendáři, a když se mu začnou přibližovat, sepíší svoje závěti a čekají, až umřou.

Kdosi jednou řekl, že myšlenky jsou andělé. Jednu si přečtěte:

„Teď jste naživu, takže vaše současná touha po životě je zjevně silnější než vaše naprogramovaná touha po smrti. Jestliže budete neustále posilovat touhu po životě a budete ignorovat naprogramovanou touhu po smrti, budete pokračovat v žití“. Čtěte tuto myšlenku znovu a znovu, až úplně pochopíte, co to vlastně znamená.

Zemřete, protože věříte, že musíte, a věříte tomu, protože váš mozkový komputer je chybně naprogramován, abyste věřili, že je to nutné. Nejenže váš mozek je naprogramovaný, ale také vaše mysl a vaše duše jsou vystaveny masové hypnóze rodičů, příbuzných, přátel, rádia, televize, novin a časopisů. Zemřete, protože reagujete na hypnotické doporučení. Vaše mysl a vaše duše se tomu poddaly (duše váhavěji), ale váš duch, vyšší anděl vašeho Já, vaše vlastní Já, ví všechno lépe. Zeptejte se moudrého guru (duchovního vůdce) svého vlastního Já a On nebo Ona si s vámi na rovinu o mýtu umírání promluví.

Pouhá víra ve smrt stačí, aby vás zabila, dokonce i bez nehody nebo nemoci. Právě tomu lékaři říkají „úmrtí stářím“.

Všechna úmrtí jsou sebevraždy, uvědomujete si to? Úplně všechna. Jediný rozdíl je v tom, že u některých lidí je sebevražda podvědomou volbou a u jiných vědomou. Zemřou z úplně stejného důvodu. Ti, kdož spáchají sebevraždu, uvěří v neodvratitelnost smrti, stejně jako ti, kteří podlehnou nehodě, nemoci nebo „stáří“. V Americe je sebevražda trestná a stíhá se jako kriminální čin. Je to zábavné, protože zákon se tu může uplatňovat pouze u nezdařených sebevražedných pokusů. Ty úspěšné jsou pochopitelně mimo jeho dosah. Každá smrt je vlastně protizákonná – je proti zákonu věčného života. Avšak je už příliš pozdě, jakmile „viníci“ utekli před tím, čemu náboženství, a dokonce i nová okultní hnutí, říkají „vězení z masa a kostí“, a odcestovali si do jiných dimenzí.

Vidíte, to je pravý viník, koncepce“ vězení z masa a kostí“. Není divu, že každý chce utéci, ačkoliv všichni jsou z toho nervózní a bojí se, co se vlastně po jejich „útěku z vězení“ stane. Kdo by chtěl zůstávat ve vězení? Avšak je tělo z masa a kostí, kterému se říká chrám duše, vězení? Je tomu tak jenom tehdy, když neporozumíte, co bylo míněno slovy „být jednou nohou na Zemi a druhou na nebesích“. 

Když si tedy fyzickou nesmrtelnost zvolí a dosáhne jí více a více pozemšťanů, negativní chování, způsobující, že je Země nešťastná, nakonec postupně vymizí. Znečišťování planety přestane, pokud ti, kteří jsou za to zodpovědní, se stanou nesmrtelnými a uvědomí si, že právě oni a nikoliv „budoucí generace“ zdědí Zemi zpustošenou nukleárním šílenstvím a dalšími formami destrukce životního prostředí.

Bojíme se kyselého deště a děr v ozónové vrstvě Země, živočišným druhům hrozí vymření a děje se mnoho aktů násilí a krutosti vůči matce Zemi a jejím stvořením. Přitom víra, že smrt je nevyhnutelná a že je mimo kontrolu individua, je pořád největším zabijákem ze všech. Je to víra, že „Bůh“ je tam kdesi nahoře, ale ne na Zemi, a ne uvnitř fyzického těla. Naštěstí je tato víra postupně nahrazována úsvitem vědomí, že každý muž a každá žena je Bohem svého vlastního těla. Nesmrtelní mají jasně největší motivaci, pokud jde o ekologii, rozumnost v politice, technologii, která pomáhá, ale nezabíjí, a všeobecnou prosperitu.

Nesmrtelným lidem také náleží všechen pozemský čas, který potřebují k dokonalému zvládnutí umění technik čištění těla, včetně mistrovského ovládání stravovacích návyků a spánku s vědomým pamatováním si astrálních prožitků. Co myslím mistrovským ovládáním stravovacích návyků, je vysvětleno ve 4. kapitole. Nesprávné stravování a nedostatečná kontrola spánku jsou překážky k úplnému uvědomění.

Mnoho lidí nemá žádnou touhu přemoci smrt a žít navěky, protože si představují, že budou žít v nemocných a zestárlých tělech, avšak to je v přímém protikladu s opravdovým významem fyzické nesmrtelnosti.

Vaše tělo bylo s pýchou a hrdostí navrženo vaším duchem, přičemž tělo vašeho ducha bylo s pýchou a hrdostí navrženo vašimi stvořiteli, aby bylo věčné. Vaše tělo z masa a kostí je samo regulující se elektromagnetická baterie, navždy schopná být znovu nabíjena energií, neustále se zlepšující a přetvářející se k dokonalosti pomocí procesu regenerace buněk. A toto všechno začíná ve vaší mysli.

Procesem regenerace buněk můžete dosáhnout buď a) prevence stárnutí, nebo b) zvrácení procesu stárnutí, je-li to nezbytné, a oprostit tak svoje tělo od všech nemocí a nedokonalostí. 

Nevzhlížejte k medicíně. Obraťte se k sobě. „Doktore, můžeš léčit sám sebe.“

Rozhodnutí je vaše a jenom vaše, ať je vám osmnáct nebo osmdesát. Je-li vám osmnáct, musíte se naučit, jak stárnutí předcházet, aby byla poražena nemoc a smrt. Jste-li osmdesátníci, je pro vás nezbytné, abyste se naučili, jak stárnutí zvrátit, abyste přemohli nemoc a smrt. Toto jsou dva póly stejného kouzla.

Tato věčná a dlouho pohřbená pravda říká, že můžete existovat ve svém současném těle a postupně ho vylepšovat po tolik staletí nebo věků, jak je vám libo, až do nekonečna nebo navždy, aby jeho vzhled byl zdravý, mladiství a aby plně fungovalo. Můžete vypadat, a vlastně být, jakéhokoliv chronologického věku, který je založen pouze na lidském konceptu impotentních čísel. Jak si budete přát. 

Někteří mistři, avataři a adepti, kteří se stali nesmrtelnými, si schválně vybrali, aby v současné „představě“ iluzorního věku vypadali a byli – na libovolně krátkou dobu – čtyřicetiletí, padesátiletí nebo šedesátiletí, aby jim ostatní, kteří jsou stále smrtelní, uvěřili, že jsou hodno respektu a mohou úspěšně učit. (Je těžké vlastnit několik doktorátů a diplomů a vypadat na dvacet nebo třicet.)

Nicméně v konečném důsledku si každý nový nesmrtelný muž nebo žena mohou zvolit, aby vypadali a byli v jakémkoliv věku chronologickém „věku“, který každý z nich individuálně považuje za ideální, a „čas“ od „času“ měnili čísla podle okolností. Tak trochu se to podobá volbě programu na vaší automatické pračce – naprogramujete si ji podle toho, co vyhovuje vašim současným potřebám.

Ať už tomu chcete uvěřit či nikoliv (já tomu věřím, protože k tomu mám bezvadný důvod), je mezi vámi už mnoho těch, kteří nesmrtelní jsou. Ale než se jimi stali, nebyli jiní než vy a já. Říkají, že jedním z problémů dosažení věčného života ve stejném fyzickém těle (v situaci, kdy milióny smrtelníků nebyly ještě osvíceni), je problém programování chronologického věku.

Tito avataři a adepti jsou proto nuceni předstírat, že „zemřeli“ v nějakém chronologickém věku, neboť to současná doba „vyžaduje“. Očekává se od nich, že nepřekročí předpokládanou „délku života“. On nebo ona prostě zmizí a jsou považováni za mrtvé, zatímco tělo se nikdy nenajde nebo nikdy nedojde k jeho identifikaci. Potom se avatár objeví v jiné části světa s novou totožností, s novým datem narození a novými přáteli (jinými avatary), aby potvrdili falešné datum narození, bude-li potřeba. Říkají, že je to opravdu trochu otrava, a já chápu proč. Bude to mnohem jednodušší, až se nesmrtelnost uchytí.

Jenom si představte, co se stane, když opravdový adept (nesmrtelný) odpoví někomu, kdo se zeptá na jeho (nebo její) věk: „Je mi šest set a táhne mi na sedm set, jak počítáte svým chybným pozemským časem.“ Nebo dva tisíce a táhne mi na tři tisíce, což se může stát. Co se bude dít dál, to záleží na konkrétním historickém období.

V jisté době by taková osoba byla zařazena mezi černokněžníky nebo čarodějnice a upálena na hranici. Později by taková odpověď uvrhla avatara jako nepříčetného do ústavu pro choromyslné. A dnes, ve věku Vodnáře?

Inu, získáváme půdu, abych tak řekla. Zmíněná odpověď na otázku ohledně adeptova věku by v současnosti nikoho nedostala na hranici nebo do ústavu.

Avšak pravděpodobně by se dala očekávat značná ztráta důvěryhodnosti. Ostatní by o něm trousili poznámky typu: „Karel je zjevně ten nejfantastičtější člověk, intelektuálně docela na výši, ale trochu…no víte, co myslím…podivín. Pochybuji, že má všech pět pohromadě.“ A tak podobně.

Ukázky z knihy: HVĚZDNÁ ZNAMENÍ

Autor: Linda GOODMANOVÁ

Překlad: Eva Nollová

Nakladatelství: JOTA,s.r.o.

Zpracoval + fotografie: Maia Špačková