PROGRAM NUTNOSTI ZEMŘÍT

Fyzická smrt je „program“.

Byl lidstvu vložen za účelem,

aby zabránil DNA rozvinout se do plného potenciálu.

DNA je tímto programem vypnuto od jistých informací

a je naprogramováno dožít se určitý, 

přesně vymezený čas.

Čím déle jste na planetě ve stejném fyzickém těle, 

tím více informací získáte 

a tím méně jste manipulovatelní.

A čím déle jste zde, 

pak se stane více pravděpodobné, 

že se vaše DNA obnoví do původního stavu, 

což je pro jisté bytosti a pro jejich záměry, 

nevhodné.

Neochvějnou vírou v nutnost smrti,

jsou lidé naprogramováni, 

aby nepoznali rozmanitost reality. 

Když lidé zemřou, 

jako správně „dochvilní občané“ 

a vrací se stále v novém těle zpět,

tak většinou přicházejí se stejně nastavenými systémy víry, 

které jim dávají určitý druh organizovaného konceptu,

a oni nikdy nezjistí, 

že je to program, 

a jak se z něj vymanit. 

Akceptování smrti jako nevyhnutelného faktu, 

je součástí tohoto „programu“.

A když tento „program“ lidé následují, 

když zemřou 

a vrátí se zpět (protože musí), 

jejich paměť se vymaže.

Díky tomuto programu,

je možné s lidstvem donekonečna manipulovat,

vyvolávat v něm strachy,

nabízet mu falešnou ochranou,

jenž je zaplacena Životem.

Je tak sevřeno do okovů,

aniž by si to plně uvědomovalo.

Staletí za staletím, 

tisíciletí za tisíciletím…

dokud nedojde k masivní změně kolektivního vědomí.

A až k němu dojde,

přičemž změna nám ťuká na dveře,

bude toto téma 

tou největší výzvou

a zároveň nutností.

Text + fotografie: Maia Špačková