GABRIEL,  PENÍZE

CO MÁM VLASTNĚ DĚLAT?

Nevíte, co chcete. 

Nevíte, co máte v životě dělat 

a nic vám nedává smysl. 

Netěší vás to, co děláte či co si myslíte, 

že musíte dělat. 

Slyšíte a čtete, 

jak vám dávají rady o tom, 

že máte dělat to, co vás těší. 

Jenže vy máte pocit, 

že nic zvláštního neumíte 

a ať hledáte sebevíc, nevíte, co chcete. 

Cítíte, že přežíváte od jednoho dne ke druhému, 

celá léta.

Tento stav je velmi frekventovaný v lidské společnosti, 

tam, kde jedinci neví, 

že si mohou řídit svůj život sami. 

Jak tedy zjistit, co si mám přát, 

co mám začít dělat, 

abych u toho nacházel v sobě takové pocity, 

které zažehnou v mém srdci vášeň a radost, 

to, 

že se těším na každý další krok?

Je dobré si uvědomit, 

že vše v našem životě tady na Zemi má svůj začátek.

Když se narodíme, 

věci nejdříve pozorujeme a učíme se je chápat, 

pak je zkoušíme, opakujeme s nezdarem, či úspěchem. 

Jde nám to lépe a lépe, 

jak je naše pochopení hlubší 

a naše myšlenky již nemusí řešit vědomě, 

jak udělat krok vpřed. 

Naše vedení té činnosti se přesouvá do podvědomí 

a my se u toho můžeme zabývat vylepšeními daného procesu, 

nebo dokonce jinými procesy. 

To, co se vám povede, 

tak na počátku přináší jednu radost. 

S tím, jak se nám daří věci lépe a lépe, 

radost roste. 

Pak hledáme a nacházíme další a další věci, 

činnosti a zkušenosti, 

které toužíme zakusit a ovládnout. 

Třeba jste se učili bruslit, 

nejprve sotva stojíte na tenkých nožích. 

Je to nové a vratké. 

Po krátké době začnete postupně chápat, 

jak se na nich chovat, 

až nakonec využijete plný potenciál té činnosti. 

Jste rychlí, hrajete hokej, děláte piruety atd. 

Ta činnost vám dala možnost se rozvinout 

do jiné „dimenze“ vašeho konání. 

Teď si někdo řekne, 

ale opravdu nevím, co chci. 

Nic zvláštního neumím 

a nevím, kde začít. 

Tak jednak vám chci říci, 

že ty nejméně vámi hodnocené věci, 

to, co pro vás nemá žádnou cenu, 

je a může být zdrojem vašeho rozvoje do nečekaných rozměrů 

– většinou totiž to, 

co pro vás je snadné a samozřejmé, 

je to, 

co ovládáte mistrovsky tak, 

že si ani neuvědomíte, 

že druhým dáváte třeba tuto věc zadarmo 

a bez uvědomění si její hodnoty. 

Zamyslete se nad tím.

A dále, 

vy přece máte Zákon přitažlivosti. 

Proto požádejte příkazem „chci vědět, co si přeji“ o to, 

abyste to jasně viděli nebo prožili. 

Tímto ze sebe vytváříme silný magnet, 

který přitahuje různé informace, 

jevy a zkušenosti, které uvidíte. 

Pomohou vám, 

najednou se vám události začnou řetězit 

a přivedou vám nové lidi, zážitky apod. 

Možná, 

že nepůjde úplně o něco, co si řeknete, „tak tohle jsem chtěl!“ 

Možná vás to zavede na cestu, 

která povede dál a jinam, 

než jste si kdy pomysleli. 

Zkoumejte u toho vždy pocit, 

jak se cítíte 

a očistěte jej od toho, 

jak vám mysl říká, 

že tohle jste nestudovali, 

že vám tohle nikdo nikdy neřekl, 

že byste to mohli dělat. 

Nedávno jsem potkal člověka, 

který má zde v česku úspěšnou firmu na takový malý 

a jednoduchý byznys. 

Ale on to vůbec nechtěl dělat 

a když jsem se ptal, 

jak k tomu přišel, 

řekl, 

že dělali něco úplně jiného 

a tuhle činnost potřebovali do svého původního byznysu. 

Nikdo to tu neposkytoval a oni to museli vyřešit, 

aby svůj záměr mohli realizovat. 

Jenomže pak zjistili, 

že původní byznys nebyl tak výnosný 

a vlastně je to ani moc nebavilo. 

Avšak tohle je chytlo 

a tak se ženou začali tu službu rozvíjet.

Ray Kroc – majitel Mc Donalds také nechtěl být restauratér. 

Prodával věci. Dlouho. 

Prodával mixery a byl obchodník a bylo mu už 53 let 

a on stále hledal. 

Jak být úspěšný. 

Pak potkal restauraci MD a řekl si, že bratrům, co jim to patřilo, 

by bylo hezké prodat svůj báječný mixér na mléčné koktejly. 

A tak se seznámili. 

Nakonec po pár letech od nic koupil jejich restauraci 

a koncept rozmnožil do celého světa. 

A když se ho ptali, že je majitel restaurací, řekl, že ne, 

že on vlastní nemovitosti. 

Tak to totiž vnímal.

Velmi dlouho, snad do konce svého života, 

Si vybíral lokace na své restaurace on, osobně, 

a to ho velmi bavilo a měl na to dobrou intuici. 

Proto, 

když si objednáváte větou, 

„chci vědět, co si přeji“

nechávejte věci plynout, 

řiďte se svými pocity 

a pečlivě to v sobě zkoumejte, 

jak vám ukazují cestu, 

kam se vydat 

a po cestě opět hledejte, co vás zaujme. 

Nebojte se měnit směr. 

Vaše první cesta nemusí být navždy, 

jen máte dojít někam, 

kde potkáte to, 

co potřebujete, 

abyste se zamilovali.

Do partnera, do svého byznysu, do svého života. 

Myslete na to, 

co vám to v tu chvíli přináší 

a vychutnávejte i každý kousek cesty teď. 

Mějte radost z toho, 

kde jste 

a co vám to přináší 

a těšte se na to, 

kam to celé vede. 

Hodně radosti a úspěchu na vašich cestách – proto jsme sem přišli,

to je to, 

co tu máme zažívat!

Text: Gabriel

Fotografie: Maia Špačková

——————————————————————————————————————————————————

Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem. 

Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu. 

Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek. 

Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to, 

abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení. 

Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz. 

Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek. 

Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700,  VS 888

Děkujeme.

 IBAN 

CZ1927000000001029737000

SWIFT: BACX CZ PP

3 komentářů

  • Avatar photo

    Hana

    Milý Gabrieli, děkuji za připomenutí a dobrou radu. Nevím, zda se to týká více žen, že neví, co chtějí, ale možná je to jenom díky vtipu, který jsem kdysi slyšela – Ženská neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. 🙂 🙂 🙂 Já vím, že chci jenom jít krůček po krůčku cestou k cíli a vnímat, zda jdu správně. Zase budu citovat někoho jiného, nevím ani koho, ale prý se pozná, že je člověk na správné cestě, když jeho duše jásá. To jsou ty momenty, kdy přestane existovat čas a je jenom čistá radost z bytí. A tam chci jít. A pak, že nevím, co chci. Tento komentář jsem začala psát s tím, že taky úplně nevím, co chci a vlastně jsem při psaní zjistila, že to vím. A před pár dny jsem zaslechla v textu písně Lenky Filipové velmi moudrou větu – lepší rozkvetlou zahradou než bahnem jít. Tak já chci jít tou rozkvetlou zahradou. Díky za krásný článek a přeji též plno radosti na Tvé cestě. Hana.

Přidat komentář